Tuhé válečné zimy zavedly lístky na uhlí a petrolej

Ale zpátky k topení. Nejen rodiny neměly co přiložit do kamen. V zimě roku 1917 se prodlužovaly dětem vánoční prázdniny, protože i školám došly zásoby topiva. Třeba děti z Lipnice nad Sázavou si pobyly doma opravdu dlouho - kromě svátků ještě konec ledna, celý únor a ještě pár prvních březnových dní. Pak vyrazily do škamen a celý duben zase musely zůstat bez vyučování, protože chybělo topení.

Provoz byl omezován nejen ve školách, ale taky na úřadech, ve větších městech taky v kinech a divadlech a restauracích. V Praze na dva týdny přestaly jezdit tramvaje, protože nebylo z čeho vyrábět elektřinu.

Jízdní řád vlaků - už dost prořídlý - se dočkal dalších škrtů a když už vlak přijel, rozhodně jste se v něm nezahřáli. Už od předcházející zimy totiž platilo nařízení, že topit se smělo jen v těch spojích místních drah, které byly na trati aspoň jeden a půl hodiny.

Kronikář z Polné zapisoval taky údaje o počasí, a tak víme, že v roce 1917 byla "krutá zima a sněhy až do března, kdy byly vánice. Po nich rozvodnily se nebývalou měrou potoky, takže louky byly pod vodou. V květnu ležel v lesích sníh." Kronikář z Lipnice nad Sázavou zase píše, že zima trvala až do dubna a na polích se zaselo až 20. května.

Poslední válečná zima let 1917 a 1918 nebyla o mnoho lepší. Třeba v Německém Brodě plynárna snížila výrobu a museli omezit městské osvětlení.

Logika války říkala, že když je něčeho málo, zavedou se na to přídělové lístky. Takže kromě lístků na chleba, mouku, cukr, sádlo a máslo, kávu nebo brambory začaly platit taky lístky na uhlí a petrolej.