Sto třicet opuštěných koček. Víc se jich do jediného útulku na Vysočině nevejde
Jediný útulek pro kočky na Vysočině ani zdaleka nestačí postarat o všechny opuštěné, toulavé nebo nemocné kočky.
V útulku Mikeš HB je momentálně na sto třicet koček. V samotné hlavní budově, která má dvě patra, je jich kolem čtyřicítky, o další se stará jednak loni otevřené nové depozitum v Pelhřimově, a jednak takzvané dočaskářky – dobrovolnice, které se o kočky starají u sebe doma.
Jednou z nich je i Lucie Košmiderová. „Někdo má jednu, někdo dvě, někdo deset. My máme doma kromě šesti vlastních ještě sedm útulkových kočiček,“ usmívá se.
Nekupuj, adoptuj
Každá nalezená kočka musí projít karanténou, kolečkem očkování, odčervením, odblešením, kastrací a vymazlením, jak tomu Lucie Košmiderová říká. Teprve potom může být nabídnuta k adopci do rodiny, která jí poskytne nový domov.
I samotný proces adopce chvíli trvá: „My se snažíme dozvědět se o zájemcích všechno, co považujeme za nejdůležitější. Musí se uhradit adopční poplatek a podepíše se adopční smlouva. Občas lidé přijedou s tím, že podle fotek mají kočičku vybranou, ale na místě se ukáže, že si tak úplně nesednou. Ono jde často o sympatie a dost často si totiž kočka vybere vás,“ směje se Lucie.
Ve dvoupatrovém útulku, kde neustále jedou dvě automatické pračky, je několik místností plných věcí, které kočkám vyhovují – škrabadla, postele, kočičí hračky, záchodky a hlavně misky s jídlem a vodou. Nejdůležitější však je lidská láska.
Koček je tolik, protože lidé nekastrují
Proč je vlastně opuštěných koček tolik? „Je to prosté – lidi kočky nekastrují. Tady na Vysočině se to bohužel příliš nedaří. Pro některé je to proti přírodě, jiní myslí, že do dospělosti kočka nezabřezne, ale už půlroční kotě může zabřeznout. Kočky navíc mohou zabřeznout třikrát do roka, a potom jejich počet roste obrovskou geometrickou řadou,“ vysvětluje Lucie Košmiderová.
Útulek s kastracemi koček pravidelně pomáhá, ale k problému by se měly stejně postavit i jednotlivé obce, myslí si Lucie.
Provoz útulku je hrazen čistě z peněz drobných dárců a pracují v něm dobrovolníci. Lucie Košmiderová by si také ráda vzala každou opuštěnou kočku, která se objeví, ale musí odolat: „Za těch pět let mi prošlo bytem asi padesát koček. Musí být člověk soudný, a pokud by si nechal každou, tak potom nepomůže už žádné další.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
