Sloužila jako poštovní stanice mezi Prahou a Vídní. Vzácná budova ve Stonařově se dočká oprav

Nyní se někdejší poštovní stanice stává jednou z nových kulturních památek kraje Vysočina a je nutné, aby prošla velkými opravami.

Vlhkost stoupá z rybníka

Velké problémy v budově u hlavní silnice působí vlhkost. „V hlavním průjezdu, kudy jezdily kočáry do zadního traktu budovy do stájí a kočárovny, byl před časem opraven strop s plackovými klenbami. Je vidět, že vzhledem k nadměrné vlhkosti dochází ke sloupávání omítky,“ říká starosta Stonařova Ivan Šulc.

V další části budovy s původní kamennou dlažbou a tříramenným schodištěm a původními kamennými nášlapy je vlhkost cítit i ve vzduchu. „Základy budovy jsou totiž položeny na obrovských placatých balvanech a pod nimi se nachází šedé rybniční bahno,“ vysvětluje starosta.

Dalším problémem je fakt, že cesty a komunikace obklopující budovu číslo popisné 17, se za staletí oprav a rekonstrukcí postupně posouvaly výše, a nyní jsou na úrovni nejméně o metr výše, než je přízemí poštovní stanice. Právě to je nejvlhčí a obec musí zjistit, jaký způsob odvlhčení bude pro novou kulturní památku kraje Vysočina nejvhodnější.

Pokoje pro hosty

„Když v roce 1739 císařovna Marie Terezie rozhodla o vybudování císařské cesty, tak po jejím dokončení nechala právě na tuto trasu přeložit poštovní přepravu mezi Vídní a Prahou,“ vypráví Ivan Šulc.

V dobách největší slávy v budově postavené v klasicistním stylu odpočívali nejen koně a kočí poštovních dostavníků, ale díky nabídce hostinských pokojů mohli přenocovat také cestující mezi Prahou a Vídní. „Poštovní stanice bývaly nejdříve privátní a majitelé se snažili, aby se tady hostům líbilo. Až v roce 1841 převzal k provozování trůn neboli CK mocnářství, do té doby se tady pošťáci hodně střídali.“ 

Ještě v roce 1907 sem byl zakoupen telegrafní přístroj, ale ve zbytku 20. století už budova sloužila mnoha různým jiným účelům.