Věžnický kovář měl za povinnost pravidelně zvonit. Ukládala mu to smlouva s obcí

A půjde-li ve Věžnici vše dobře, brzy si budeme moci prohlédnout malé muzeum či skanzen s kovárnou z konce 19. století.

„Vzniklo to po roce 1850 jako obecní sýpka, v roce 1879 to bylo přestavěné na školu,“ říká starosta Věžnice David Drahoš. Jedna škola už v obci, která byla tehdy rozdělená na Horní a Dolní Věžnici, byla. V té době do školy chodily i děti z nedaleké Kamenné a Nových Dvorů. Obec proto přestavěla sýpku, a v domku vznikl i byt pro učitele.

První kovář se v domku usídlil na sklonku 19. století

Ani škola ale v tomto místě neměla dlouhého trvání. „Byly tlaky, aby se učilo jen německy, což se Hornověžnickým Čechům nelíbilo,“ dodává starosta s tím, že Horní Věžnice byla česká, Dolní německá.

Škola byla zrušená a vznikl tam obecní byt.  V roce 1894 se do Věžnice přistěhoval syn kovářského mistra z Přibyslavi Řezníček, který v domku zřídil kovárnu. Ta tam fungovala v podstatě až do 50. let minulého století.

Zvon je dnes uložený na obecním úřadě

Zajímavým stavebním prvkem kovárny je zvonice na střeše. „Pan Pejchal koupil na konci roku 1935 kovárnu od obce za 20 tisíc korun, ale byl povinován zvonit,“ říká David Drahoš. Povinnost kováři ukládala kupní smlouva. V té bylo mimo jiné uvedeno, že obec se postará o údržbu zvonu a nátěr střechy, o trámy se ale musí postarat kovář.

12 fotografií

Zvon je dnes uložený na obecním úřadě s tím, že až bude kovárna opravená, vrátí se na své místo.

O tom, že kovárnu obec zachrání, a dokonce jí vrátí původní podobu, zastupitelé rozhodli doslova za pět minut dvanáct. Původní plán byl totiž ruinu zbourat. Dnes je domek kulturní památkou.