Chodba v jihlavském podzemí svítí díky speciálnímu nátěru. Mohla sloužit k orientaci při výpadku proudu

11. červen 2025

Jednou z největších jihlavských atrakcí je jistě podzemní labyrint. Po znojemském je druhý nejrozsáhlejší v republice, chodeb je v něm dvacet pět kilometrů. Do všech se veřejnost při prohlídkách nedostane, ale i ta přístupná část stojí za to. Třeba i díky pověstem o duchovi a tajemných energiích.

"S ražbou jihlavského podzemí začali koncem třináctého, počátkem čtrnáctého století," říká průvodkyně jihlavským podzemím Martina Zachová. Od svých počátků prostory sloužily ke skladování. "Jedna hlavní chodba vedla, a z toho dva tři metry hluboké výklenky, zvané lochy," Původní chodby byly ražené do skály, postupně si je Jihlavané upravovali. "Ze sedmnáctého století byly ty cihlové vyzdívky, ta betonáž je z šedesátých let dvacátého století," dodává průvodkyně a ukazuje také na tři metry širokou těžní šachtu, kterou se vytěžený kámen dostával nahoru. Zajímavý je určitě i fakt, že v podzemí Jihlavy je přes dvě stovky studánek.

Jihlavské podzemí také v devadesátých letech svým způsobem proslavil reportér Stanislav Motl, který se rozhodl přespat v tajemné svítící chodbě. V reportáži jsme pak mohli vidět, že se mu podařilo natočit stín, který by mohl odpovídat lidské postavě. Oslovil i několik senzibilních osob, které mu potvrdily jakýsi tok energie mezi kamennými stěnami. "Kdo se zajímá o tyto záležitosti, tak navštíví výklenek, kde opravdu mnozí hlásí, že mají zvláštní pocity," potvrzuje Martina Zachová s tím, že sama zatím žádného ducha nepotkala.

Světélkující zeď v jihlavském podzemí

Každopádně už je potvrzené, že za tím, že část chodby zelenkavě svítí, je nátěr, který zřejmě použili nacisté za druhé světové války. "Je to wurtzit, willemit a baryt. Předpokládáme, že tak byly označené únikové cesty," dodává.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat