Limonáda Švastalka byla ve Žďáře nad Sázavou pojem. Dnes už na ni místní jen vzpomínají

Regionální muzeum ve Žďáře nad Sázavou získalo do svých sbírek nový předmět. Není ani tak vzácný materiálem, není ani objevený archeology ve středověkých vykopávkách.

Je to skleněná láhev na limonádu s keramickou korunkou a logem místní rodinné firmy. A to je to, co ji dělá jedinečnou. Moc se jich totiž nedochovalo. 

Švastalka

„Měli jsme štěstí, oval se pan Jaroslav Beránek, že při úklidu našel tuhle lahev,“ říká historik muzea Miloslav Lopaur. Muzeum totiž láhev od limonády Švastalky v původní podobě s logem a keramickou korunkou hledalo už dlouho.

Limonádu začal vyrábět Čeněk Švastal spolu s lékárníkem Chleborádem už na začátku 20. století. Čeněk Švastal byl tehdy drogista. Jeho obchod býval v horní části náměstí v místě, kde je dnes parkoviště. Stával tam špalíček domů. Krajní s domovním znamením raka býval Švastalův. „Ten červený rak ještě ve čtyřicátých letech existoval,“ dodává Miloslav Lopaur.

Nejběžnější byla červená a žlutá

S lékárníkem Čeněk Švastal spolupracoval asi deset let. Potom přestěhoval výrobu do svého domu. Postavil malou továrničku na výrobu uhličitých nápojů.

„Sifon, pět druhů limonád, nejběžnější byla červená a žlutá,“ říká historik s tím, že příchutě byly za první republiky přírodní. Šťávy dodávali například místní pěstitelé jahod.  

Po roce 1989 už Václav Švastal soukromou výrobu nestihl obnovit

Syn Čeňka Švastala Václav výrobu ve 40. letech minulého století zmodernizoval. Pořídil dokonce nákladní automobil. Stejně jako ostatní soukromé podnikatele ale samozřejmě postihlo i Švastalův podnik znárodnění. Rodina v něm ale dál pracovala.

„Výroba se na začátku 50. let přesunula k místu, kde je most přes řeku Sázavu v dnešním Libušíně,“ popisuje Miloslav Lopaur. Později se limonáda vyráběla v areálu Amylonu, kde dnes stojí mimo jiné Penny market. „Výrobu vedl pan Švastal až do roku 1989,“ dodává historik s tím, že podnikatel brzy po revoluci zemřel a soukromou výrobu limonády už nestihl obnovit.    

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová