Rakytníkový džem je výborný na palačinky

Rakytník roste u Luk nad Jihlavou už od konce osmdesátých let minulého století. „Asi v roce 1988 tady byla rozsáhlá povodeň a došlo k velkým škodám. Hledal se náhradní program, který by vyřešil docela velkou hospodářskou újmu,“ vzpomíná na začátky pěstování rakytníku předsedkyně představenstva společnosti LUKA Alena Nováková. O rakytníku tehdy vědělo jen několik málo nadšenců. Ve Vysokých Studnicích měli na jednoho z nich štěstí a vysázeli hned dvacet pět hektarů.

Pěstovat rakytník není nic jednoduchého. Je to dřevina, která dokáže vyrůst až do pětimetrové výšky. Původní druhy byly trnité, teď už jsou vyšlechtěné i bez trnů, ale ani tak sklizeň žádný kombajn nezvládne. „Musí se to ostříhat, potom rozstříhat na menší kousky, dát do mrazicích boxů minimálně při minus dvaceti a potom se ty plody oklepávají,“ popisuje náročnou sklizeň Alena Nováková. Stejným způsobem musí rakytník sklízet i člověk, který si ho vysadí jen tak na zahrádce. Jinak to prostě nejde.

Farma ve Vysokých Studnicích se především zaměřuje na výrobu mléčných výrobků. Rakytník tak čeká v mrazicím boxu a jen jednou za několik týdnů nastane jeho čas a místo jogurtů se vyrábějí sirupy, džem a pečený čaj. Ideální je pak spojení studnického jogurtu s rakytníkovým džemem. Alena Nováková přiznává, že rakytník nechybí ani v její domácí kuchyni. „Pijeme šťávu, džem dáváme na palačinky a je hrozně dobrá na mřížkové buchtě a pečený čaj, ten chutná všem. Ale my si do něj doma ještě dáváme rum,“ směje se na závěr.