Prsten Jana Amose Komenského stále dědí jeho potomci. Na čas se vrátil i do Čech
Pravděpodobně v USA existuje prsten, který kdysi dávno předal Jan Amos Komenský jedné ze svých dcer.
Na zajímavé informace jsme narazili při návštěvě expozice o Janu Amosi Komenském, v Památníku Bible kralické, v Kralicích nad Oslavou.
„Alžběta, dcera Komenského, z manželství s Dorotou Cyrillovou, která byla dcerou Jana Cyrilla z Třebíče, si v roce 1649 vzala Petra Jablonského, který se přejmenoval na Figulus,“ tak představila ženu, která od otce dostala rodinný dědičný prsten, Monika Doležalová z Památníku Bible kralické v Kralicích nad Oslavou.
Z listu, který drží v ruce čte, že prsten měl vždy přecházet na nejmladšího syna, kterého ale v té době Komenský neměl. Dostala ho tedy Alžběta, a pro další osud šperku se tak stalo důležité nové jméno jejího manžela, Figulus.
Dědic nesměl prsten dát za žádnou cenu z ruky
Uběhla dlouhá doba, než se o prstenu zase začalo mluvit. Bylo to po První světové válce, když potomek Petra Figula, Jiří Viktor Figulus dostal předvolání. Notář mu sdělil toto: „Mám pro vás důležitou zprávu, pane Figule. Váš poslední příbuzný padl na bojišti v Evropě, a vy jste jediný mužský potomek svého rodu, proto vám přísluší platinový prsten Komenského,“ čte Monika Doležalová.
Ohromený Figulus pak musel podepsat dokument, ve kterém se zavazuje, že prsten nedá z ruky ani jako zástavu v případě největší nouze.
Na začátku minulého století dostala prsten Gerta, dcera Jiřího Viktora Figula
Jiří Viktor Figulus, žijící v zahraničí, se v červnu roku 1921 vypravil do Československa se svou tehdy osmiletou dcerou Gertou. Právě ona se stala další dědičkou prstenu. V Čechách vystudovala, a vdala se za Ferdinanda Kallika. „V roce 1939 se jim narodil syn Jan Ferdinad Kallik. V sedmi letech syna odešli do Jižní Afriky,“ dodává Monika Doležalová.
V Jihoafrické republice se totiž Gerta narodila a měla tam matku.
Gerta odmítla nechat vyrobit kopii prstenu
Do Československa pak Gerta přijela až v roce 1958. Tehdy už s rodinou žila v Americe. československý stát po ní chtěl, aby nechal udělat kopii prstenu.
„Když se dozvěděla, že by originál mohl být zaměněn za kopii, ihned odjela,“ čte z listiny Monika Doležalová. Podle dostupných zdrojů prsten zdědil další potomek, a měl by se nacházet v Kalifornii.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka