Přespolní běh se dávno neběhá přes pole

Že by kvůli upravenému trávníku a pohodlnějšímu terénu, než je normální pole, byl takový běh méně náročný, si Lukáš nemyslí. „Na první pohled se to zdá, ale když moje normální disciplína jsou dráhové běhy a občas něco na silnici, tak proti tomu je ten kros náročnější i po tom trávníku.“

Přespolní běžec není sám

Nejen běžci z tratí na 1500 metrů se pustí do přespolního běhu. Na mistrovstvích se sejdou závodníci z mnoha různých disciplín: od běžců na osm set metrů, patnáct set metrů, pěti nebo desetikilometrové tratě přes běžce maratonů či půlmaratonů, plus k tomu specialisté na horské běhy či běhy do vrchu. V poslední době existuje běžeckých disciplín spousta, a setkají se právě na přespolním běhu.

Název známého románu i filmu Osamělost přespolního běžce také příliš neodpovídá dnešní skutečnosti. „Na závodech se nás tam sejde v hlavní kategorii tak čtyřicet padesát,“ odhaduje běžec. Takzvanou královskou desetikilometrovou kategorii ale nemůže běžet každý. Přednost jí dávají závodníci, kteří jinak trénují na dlouhých tratích v silničních bězích, jakou jsou půlmaratony nebo maratony.

Běžecký boom poslední doby neznamená, že by se Lukáše každý druhý ptal na rady ohledně běžeckých bot nebo způsobu trénování, ale že lidé začali ve větším běhat, chválí a amatérské běžce oceňuje. „Já obdivuji, že se donutí a jen tak si zaběhnou těch jednadvacet kilometrů. To není jako běžet někde za domem pět kilometrů, to už je těžké a těch lidí jsou tisíce. Běhá se skoro v každém městě a všude jich startují tisíce. Já si to zatím nedovedu představit. Ještě nenastal čas, abych to zkusil,“ zamýšlí se Lukáš Kourek.