Zdeněk Dryšl: Na jižní Moravě začíná nejkrásnější období roku plné burčáku a vína

Je konec léta, zas je blízko k vínu a čistý vítr zpívá o podzimu, napsal moravský básník Jan Skácel. Čas, kdy barvy rozkvétají, slunce začíná být unavené a vrátka vinných sklípků se otevírají dokořán.

Lidé odpradávna nacházeli uspokojení a uvolnění v požívání produktů z přírodního kvašení. Nastal čas, kdy vinař sbírá a odzrňuje hrozno scezuje rmut nebo drť, lisuje, odkaluje, síří a kontroluje kvašení moštu, až se konečně potěší a pochlubí prvním burčákem, mošt zbělí proteplá a zadrhne na jazyku. Burčák plné chuti, co se po jazyku roztahuje, který osvěží ústa i hrdlo.

Někdo žije od Vánoc do Vánoc. Na jižní Moravě se žije od burčáku k burčáku. Svědčí o tom i tato anekdota. Na Slovácku učitelka zkouší žáky, jaká znají roční období. Přihlásí se Jozífek. Prosím? Jaro, léto, burčák, zima. Říká se, že burčák je mléko starců proto, že o každé čekání, než réva dozraje, zestárneme. Ale když se pak napijeme, jako bychom omládli, byť jsme zase o rok starší.

Už staří Řekové tvrdili, že dobré víno dělá dobrou krev. A dobrá krev je předpokladem dobré nálady. A dobrá nálada přináší dobré myšlenky. A dobré myšlenky dávají vzniknout dobrým skutkům. A dobré skutky dělají člověka člověkem. Dobré víno je dobrým přítelem, jenom když s ním dovedeme zacházet, tvrdil dramatik William Shakespeare.

Víno dodává duchu lehkosti a dovoluje povznést se nad malichernosti. Doušek na patře, zvolna a nábožně pohlcený, spojuje člověka s tradicí uctívání požitků v průběhu všech staletí. Nabízí krásu, tajemství, smyslnost. Opouští nás hněv. Je nejlepším učitelem zpěvu. Půjčí nám křídla, ale dokáže také zamotat hlavu, když to s koštováním člověk přežene.

Ve sklípku se cítíme báječně, ale když se vyjde na vzduch. No, člověk by nikdy neměl popíjet sám, protože i mladé víno váže přátelství a přátelé by si měli považovat toho, co vinař v potu tváře ze slunce a hroznů vyvedl k naší radosti. A škoda, aby to někdo pak nezkazil kapkou nabubřelého octa.