Po škole jsem měl neuvěřitelné štěstí, řekl malíř Jaroslav Šerých

„Mládí jsem prožil dramaticky. Zemřel mi otec, když mi bylo 11 let. Zemřel ze soboty na neděli a já ráno viděl na chrámu jeho jméno, tak to byl opravu okamžik dost drastický,“ vzpomínal a vzápětí na to nezapomněl říct, že následné dětství s maminkou a sourozenci bylo krásné. Šerých byl silně věřící člověk, což bylo znát i z jeho obrazů. Jak sám říkal, maloval hlavně to, co je očím neviditelné. Svůj talent ale neodhalil a nepěstoval už v raném dětství, jak to většinou u umělců bývá.

„Před koncem války nám přišel partyzán do naší firmy. Řekl mamince, aby zamkla obchod a ukázal jí dvě zbraně. Chtěl vyrobit razítko. Nevěděla, jestli to není převlečený gestapák. Já to razítko vyrobil. Vyráběl jsem to sám celou noc. A tam mně začalo svítat. Já sazečství měl rád. Ale toto mi přinášelo něco, že jsem tušil, že tam bude větší prostor. Každý člověk obdrží nějakou hřivnu a je na něm co s ní udělá. Tak jsem začal hodně kreslit.“

V roce 1956 Jaroslav Šerých držel v ruce diplom z Akademie výtvarných umění. Uvědomil si, že na rozdíl od lékařského titulu nebo titulu inženýra, ten jeho mu jen tak dveře k práci neotevírá. A protože dělal sám pro sebe ilustrace pro velikého básníka Charlese Baudelairea - Květy zla, zaujala ho informace, že Odeon je bude vydávat. A tak zašel se svou tvorbou za šéfredaktorem.

„Řekl jsem, že jsem Šerých, mladý malíř. Do týdne jsem mu přinesl ukázat litografie a stala se neuvěřitelná věc. Šéfredaktor Řezáč se na to podíval a řekl, že za deset dní dostanu smlouvu. Hledal jsem židli, abych si mohl sednout. Za týden jsem jel do Paříže. Obešel jsem si všechna Baudelaireova místa.“

Dílo Jaroslava Šerýcha, slavného rodáka z Vysočiny, který nás letos v březnu opustil, je a bude pořád tady. Je zastoupeno ve třech desítkách galerií doma i ve světě, zhlédli jej návštěvníci na téměř sedmdesáti samostatných výstavách a dalších kolektivních. V roce 2008 udělil prezident Václav Klaus výtvarníkovi medaili Za zásluhy.