Parta kamarádů z Vysočiny hraje mariáš už přes dvacet let. Pořádají v něm i olympiádu.
Zapálení mariášníci, kteří se scházejí už dvě desítky let pravidelně jednou za měsíc, jsou z Třebíčska, Jihlavska a Žďárska.
Únorová hra je v hostinci v Bohdalově, kde mají dva stoly vyrobené přímo pro mariáš. U jednoho stolu sedí Mirek a Lukáš z Jihlavy, Franta z Přibyslavic u Okříšek a Franta z Jihlavy. „Musím pochválit tady místní hospody. Já pamatuju u nás, na vesnici, vždycky bývalý mariášnický stůl. A už to zmizelo a skoro nikde to není,“ říká jeden z hráčů.
Jak setkávání nad kartami začalo? „My jsme se začali scházet ještě když tadyhle kamarád bydlel v Jihlavě, a při té příležitosti jsme začali hrát mariáš, protože ho každý uměl a v té naší generaci byl tak nějak samozřejmý,“ říká Jiří Vohralík. „Nakonec nás bylo na jedno hru moc, tak jsme zjistili, že můžeme hrát u dvou stolů. Takže jsme trénovali zhruba 20 let, než jsme se rozhodli, že to zinstitucionalizujeme. Prostě jak udeří pátek, když se má hrát mariáš, tak se prostě hraje,“ směje se.
„Standardní mariáš se hraje ve třech, ale my jsme ta vyšší liga, takže my hrajeme mariáš ve čtyřech,“ upřesňuje vesele pan Honza ze Žďáru. Ze stejného města je i Petr: „Když mě kluci vzali do party, já jsem myslel, že to je spíš společenská událost, že si pokecáme. Oni to ale brali vážně a hraje se o peníze,“ říká naoko zoufale Petr, který si ve výsledkové listině drží spíše zadní pozice. „Pan Petr je zbytečně skromný, protože ve druhém ročníku najednou z ničeho nic skočil až na druhé místo. Stříbro měl s přehledem,“ brání ho Jiří Vohralík.
Po mnoha letech tréninku si parta začala výsledky zapisovat do tabulky, a vyhlašovat vítěze olympiády v mariáši. „Tabulka je na osm her, a v listopadovém setkání tradičně v Třebíči Na Pilce to sečteme. V lednu potom vyhlásíme vítěze. Díky sponzorům máme i drobné dárky a putovní pohár,“ vysvětluje pan Jirka. Medailí z předloňska se může pochlubit Honza ze Žďáru, loni vyhrál zástupce z Třebíčska pan František. „Hrajeme sice o peníze, ale není to moc. Víte, co je kouzelné? Hrajeme to tady 4-5 hodin a výsledek je tak dvě stovky maximálně. Kdyby člověk šel do té hospody bez mariáše, tak je to dražší,“ uzavírají dobře naladění kamarádi nad kartami.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.