První Kobližek vyráběl ve Světlé nad Sázavou harmoniky už v roce 1933. Teď se zaučuje jeho pravnuk

I když jim po roce 1948 systém házel klacky pod nohy, dokázali si řemeslo předávat z otce na syna až dodnes. My můžeme dokonce prozradit, že se pilně zaučuje už generace čtvrtá.

„Začal s tím můj děda v roce 33. Bylo to na druhé straně města. Dolní ulice to byla. Tam byla dílna, kde se začaly vyrábět a opravovat harmoniky,“ říká Jaroslav Kobližek, který teď vyrábí heligonky v dílně v Haškově ulici. Jeho dědeček Karel Kobližek vedl dílnu bez větších problémů i přes druhou světovou válku. „V tom čtyřicátém osmém přišli, že musí všechno odevzdat. Mohl pokračovat dál v komunálních službách,“ vzpomíná vnuk s tím, že jeho dědeček tak v řemesle pokračoval až do své smrti v roce 1971.

8 fotografií

Řemeslo naštěstí nezaniklo. Karel Kobližek zaučil syna Jaroslava Kobližka a ten pak toho svého, také Jaroslava. Vyučení to bylo neoficiální, oba měli jiné zaměstnání. Jinak to v té době nešlo. Hned po revoluci v roce 1989 si ale vyřídili živnost a založili firmu. „Jel jsem ven, koupil jsem si jednu harmoniku v Rakousku. Celou jsem ji rozebral. Ten základ aby člověk věděl, aby se nevymýšlelo, co je vymyšlené,“ říká současný Jaroslav Kobližek, který už zaučuje svého syna.

Dnes se ve Světlé nad Sázavou vyrábí jen heligonky. Mezi heligonkou a akordeonem je totiž zásadní rozdíl. „Všeobecně se říká harmoniky. Heligonky, na každou stranu když táhnete, tak je jiný tón. Potom jsou klávesové akordeony neboli piánovky a knoflíkové akordeony chromatiky,“ vysvětluje Jaroslav Kobližek.