Čuník Pepíno váží čtyři sta kilogramů a je milovaným členem zvířecí rodiny nadšené chovatelky. Je velmi čistotný

„Pracovala jsem v jednom zookoutku a majiteli se tam narodila selátka. Čtyři se narodila mrtvá on je obživil," vzpomíná Miroslava Feherváryová na dobu, kdy do jejího života vstoupil nový zvířecí mazlíček. Pepíno byl páté selátko, které matka přilehla, byl téměř studený a měl modrou nožičku. Osud tomu chtěl tak, že z pěti selat přežil jediný Pepíno a u Mirky Feherváryové už zůstal. „Furt jsme čekali, jestli ho někdo bude chtít do chovu a nikdo se neozval," dodává.

13 fotografií

První dva a půl měsíce žil Pepíno se svou opatrovatelkou v jejím bytu v panelovém domě. Později ho umístila v zookoutku, a nakonec skončil u přátel v Zašovicích, kde má pro sebe krásný čistý chlév. Na dobu, kdy byl ještě malý, vzpomíná s úsměvem. Všude byl středem pozornosti. Dokonce ho Mirka Feherváryová spolu se svými psy vodila na procházku. „V Náměšti, jak se šlo okolo hlavní silnice, tam je ostrá zatáčka, tak se kvůli nám málem nabourala auta," směje se.

Pepínovi jsou skoro čtyři roky a dosáhl hmotnosti čtyři sta kilogramů. A to nebyl vykrmovaný, jako prasata chovaná pro maso. „Nesmí se krmit ničím, aby nabýval. V létě má rád trávu, přes zimu máme nasušené seno s bylinkami a hodně zeleninu ovoce," říká Mirka Feherváryová a z tašky plné jídla, kterou pro Pepína přinesla, vytahuje lahůdky, které výjimečně Pepíno dostává. Čuník si tak pochutnává na česnekové bagetě, hroznovém víně, ale i na vlašském salátu, kterým ho chovatelka krmí polévkovou lžící. Potvrzuje se tak, že prase je všežravec.

Pepíno je velice čistotný. Ve své ohrádce leží na voňavé slámě a svou potřebu odchází vykonávat do protějšího rohu. Dokonce se naučil močit do kbelíku. „On začne hodně mlaskat, my mu tam dáme ten kýbl a on tam čůrá," potvrzuje Mirka Feherváryová. Za čuníkem jezdí z Třebíče každý den. Je na ní odmalička zvyklý, a když opatrovatelka nepřijede, uklidní ho její hlas po telefonu.