Od pátrání po kořenech rodu k práci kronikářky. Láska k historii přivedla nadšenou badatelku k službě obci

„Můj tatínek byl učitel dějepisu a odmalička nás vodil po hradech, po zámcích a vyprávěl," vzpomíná Miroslava Jurkasová na dobu, která ji naučila lásce k historii. Když se vdala do Geršova, zjistila, že manželova rodina uchovává všechny důležité listiny a rozhodla se vnořit do hlubin rodokmenu. „Dokonce dědové psali deníky, co ten den dělali," dodává s nadšením.

Když pak po Sametové revoluci začali do Geršova jezdit příbuzní z Rakouska, Švédska a Norska, bylo rozhodnuto. „Já jsem se vždycky manžela ptala, kdo to je, jak jsou s vámi příbuzní? Manžel říkal, já nevím," říká Miroslava Jurkasová s tím, že hledala nejen v listinách, které našla doma. Musela vyjet do archivů, hledat staré matriky. Pátrání přineslo ovoce. „Praděda měl jedenáct sourozenců. Tři sestry odešly sloužit do Vídně," říká badatelka. Další příbuzní emigrovali po roce 1968 a usadili se ve Švédsku a Norsku. Tím se vysvětlily porevoluční návštěvy.

Miroslava Jurkasová z Geršova prozkoumala rod svého manžela až do sedmnáctého století|foto:Irena Šarounová, Český rozhlas

Při pátrání po rodinných kořenech narazila Miroslava Jurkasová na spoustu zajímavostí o rodinách dalších obyvatel Otína, Geršova a Pohořílek. „Bylo mi líto, abych si všechna zjištění nechala pro sebe, tak jsem začala pracovat jako obecní kronikář," říká. Dokonce začala zvát své spoluobčany na přátelská posezení, na kterých díky vyprávění, fotografiím a dalším archiváliím, které příchozí přinášejí, společně odkrývají historii.