Děda pověsí harmoniku na krk a pak už není na výběr, smějí se mladí akordeonisté ze ZUŠ v Humpolci
ZUŠ Humpolec slaví 80 let od svého založení a výročí si připomíná několika koncerty a představeními v průběhu celého roku. Představí se také absolventi školy z konzervatoří a hudebních vysokých škol. Tam zamířili i někteří žáci Romana Nováka, který na humpolecké Základní umělecké škole Gustava Mahlera vyučuje hru na akordeon.
V učebně právě cvičí dva žáci, které brzy čeká okresní akordeonová soutěž v duetech a sólech. „Já jsem David Veverka. Je mi 14 a hraju od sedmi let. Už sem chodím osmým rokem. Jak jsem k tomu přišel? On to na mě děda pověsil v těch sedmi letech a už jsem pak vlastně neměl na výběr,“ vypráví s úsměvem.
Jeho spoluhráčem je Matěj Kuže. „Mně je 13 a mám to asi stejně. Viděl jsem to u mého dědy a už od malička jsem si tu harmoniku vybral, že na ni chci hrát,“ říká.
O nástroji oba soudí, že není snadné jej zvládnout, ale velmi je hra baví. „Jak pan učitel říká, jakmile chytíte grif, tak už to není až tak těžké. Musíte si prostě jenom zvyknout na to, že nevidíte na levou ruku,“ říká Matěj.
Podle učitele Romana Nováka záleží na píli žáků a jejich motorických schopnostech. „Obecně akordeon patří mezi těžší nástroje na zvládnutí. Mezi jeden z nejtěžších, dalo by se říct, vedle smyčcových nástrojů a varhan,“ zamýšlí se.
Na stěně v učebně Romana Nováka visí mimo jiné plakátek skupiny Beatles. Hrají tedy žáci i nějaké hity? „Jasně, hrajou všechno, populární hudbu bez problémů. Beatles jsme tady taky dělali, Eleanor Rigby, Abbu jsme hráli, Money, Money, Money a podobně. Ale to, s čím jdou kluci na soutěž, to už jsou věci určené jenom pro špičku. To není pro každého. Vždycky záleží na tom, co jsou ty děti schopné uhrát,“ uzavírá Roman Novák.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
