V historických okenních rámech září brouci v nadživotní velikosti. Vyrábí je Milena Kremláčková z drátů a barevných korálků
K výtvarné práci se paní Milena dostala už v době, kdy měla malé děti a pokračovala i později, kdy se vrátila do práce jako laborantka.
Věnovala se paličkování, ale klasické postupy ji příliš nelákaly. „Ne klasické paličkování, protože já se všechno snažím pojmout po svém. Měla jsem v síni nalepený koberec, štafle, v kapse jsem měla špenlik, nechala jsem si udělat od truhláře takové větší paličky a garnýž, na které to potom viselo. Lněné provázky jsem si barvila do modré a do zelené a dělala jsem vodopád,“ vzpomíná na své dřívější záliby, ke kterým patřily i koláže nebo výroba ručního papíru.
Postupně ji začalo zajímat drátování, ze kterého se vyvinula tvorba brouků zdobených korálky. Ty sbírá celý život „Mám nasbíraných strašných korálků. A spousta z nich je unikátních, že jsou jenom jeden nebo dva,“ říká. Sbírá a také upravuje staré okenní rámy, kam brouky umisťuje. „Mně to k sobě tak nějak pasovalo,“ usmívá se. Brouci, mravenci, nebo slunéčko sedmitečné jsou inspirováni těmi pravými z přírody, ale rozhodně nejsou přesnými kopiemi.
Nejsložitější je podle ní vytvořit kostru z drátu. Ten je potřeba upravit tak, aby se nelámal a dal se tvarovat. „Já mám nachystaný vosk s jojobovým olejem, mám starou koženou rukavici, a ten drát se musí hodněkrát přejet, aby se zahřál a srovnal. On se potom neláme, a líp se s ním pracuje. Brouka dělám pokud možno z jednoho kusu, takže je to velké a náročné,“ vysvětluje umělkyně.
Vnitřek těla pak vyplňuje korálky navlečenými na mnohem tenčí drátek. Navlékání a upevňování korálků přirovnává k práci s látkou. „Většinou je do řady, v podstatě, jak kdyby to byla tkaná látka, jen tady máte volný prostor. Nemusíte mít tu osnovu a děláte to prostě, jak vás napadne. Je to piplačka, ale taková pěkná,“ dodává Milena Kremláčková. „Je to jako malování korálkama.“ Její Brouci jsou k vidění v zámecké kavárně Muzea Vysočiny Třebíč do 1. 3. 2026, a ještě před skončením výstavy, 26. února provede návštěvníky sama autorka na komentované prohlídce.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.






