Nemrtvý krutý správce Ulrich se může do Žďáru kdykoli vrátit

2. duben 2015
Domnělá podoba žďárského správce Jana Aloise Ulricha

Nemrtvý žďárský správce Ulrich se může kdykoli vrátit, splňuje pro to všechny předpoklady. Jan Alois Ulrich zemřel 22. února 1817. Jak zlý duch se po své smrti začal zjevovat v okolí žďárského zámku, kde celý život správcoval.

Žil v době, kdy pro pobavení na poutích předváděli sílu parní lokomotivy, nosil oblečení, které by nikoho neudivilo ani dnes. Krutý správce statku ve žďárském klášteře zemřel na nervovou horečku a historky o jeho děsivých skutcích se začaly vyprávět až na konci 19. století. Proč? To neví ani historik Regionálního muzea ve Žďáře nad Sázavou Stanislav Mikule.

Fackoval to hlava nehlava

„Nejdříve začal fackovat nepoctivé úředníky, ale některé legendy praví, že to fackoval hlava nehlava, prostě úředník jako úředník. Ze začátku nic moc nedělal, jen tak stál a koukal. Nebo seděl na pařezu. Pak začal jezdit na zajímavém zvířátku, vypadalo to jako obrovský kůň, mělo to obrovská kopyta, a volskou nebo telecí hlavu. Někdy je uváděno, že ta hlava je bílá,“ popisuje žďárského nemrtvého Ulricha Stanislav Mikule.

Svůj největší kousek, který stál Ulricha hlavu a nohy, provedl na cestě z kláštera do nedalekého Vysokého. Jako duch doprovázel rychtáře a jeho písaře, ten však jeho existenci nevěřil, proto ho Ulrich zabil, což byla poslední kapka, aby přivolali kata z Jihlavy.

Není mák, není lebka. Ulricha nic nedrží

„Při exhumaci, kdy rakev byla vyzvednuta ze hřbitova a přenesena do Konventního kostela, se Ulrich postavil a začal s nimi debatovat. Nakonec ho katův pacholek ťal pod kolena, tělo spadlo zpět do rakve, tam mu srubli hlavu a nasypali do ní ten mák,“ popisuje žďárský historik.

Dolní hřbitov ve Žďáru nad Sázavou

Legenda praví, že kolik makových zrnek Ulrich v hlavě má, tolik let dá místním pokoj. Jenže jsou dva hřbitovy, kde by mohl být Ulrich pochován. Hřbitov Dolní, ze kterého všechny ostatky zkoumali archeologové v Brně, kde byly vyčištěny, a žádné zrníčko máku nezůstalo, nebo byl pohřben na Zelené hoře, v okruhu okolo abmitu. „A odtud byly všechny hroby vymístěny a některé ostatky poslány ke kremaci. Takže neexistuje ani lebka a zrnka máku také ne,“ usmívá se mladý žďárský historik Stanislav Mikule.

Stanislav Mikule, historik
Spustit audio
autor: Tamara Pecková