Kejklíř Vojta Vrtek: Kdybychom chtěli, tak jsme legrační všichni
Umí nevídané kousky, žongluje s věcmi, u kterých si to ani nedovedeme představit, a přitom třeba jede na jednokolce. Kejklíř Vojta Vrtek cestuje po většinu roku od města k městu, a i když sídlí v jižních Čechách, na Vysočině se s ním setkáváme často – na Roštejně, v Telči, v Moravských Budějovicích, na Lipnici nebo v Jihlavě.
Přijel i na Týden duševního zdraví do jihlavské psychiatrické nemocnice Na kopečku, kde vedle pacientů bavil i děti ze škol a školek.
Začalo to u šermířů
Většina žonglérů začíná s tréninkem v dětství, nejlepší je to kolem desátého roku, ale s Vojtou to bylo jinak: „Byl jsem kdysi na chvíli šermíř, a dělali jsme představení s dobrým režisérem, a ten chtěl, aby se tam žonglovalo. Tak jsme všichni všechno zkoušeli a pak režisér ukázal na mě a řekl: ty budeš žonglovat. Už to bude nějakých pětadvacet let, takže jsem už nebyl úplně mlád.“ Přesto se Vojta obtížné kousky naučil.
Motivací byla sázka o šampaňské
Začínal házet s balónky jako většina žonglérů, ale hodně brzy přidal i hodně nebezpečný předmět. „Já jsem se vsadil, že do roka budou hořet pochodně. No, a hořely. Flaška šampaňského byla dobrá,“ vzpomíná s úsměvem na své začátky. Zatím se nespálil, ani na něm nechytlo oblečení, i když jak dodává, občas se nedá vyhnout tomu, že takříkajíc zahoří vous.
Ve vzduchu nad Vojtou létá všechno možné, nejen balónky a hořící pochodně. Pohazuje koštětem, nočníkem, mačetou, několika srpy. Předměty kombinuje tak, že název představení Kabinet létajících úžasností dokonale sedí. „Mám pravidlo, že když lidi ty předměty znají, tak je to lepší. U srpu si dovedou i dnešní děti představit, že je ostrý,“ říká Vojta. Žongloval nočníkem, srpem a hořící pochodní nebo vzal do ruky srp, kladivo a ideál. „Ta třetí věc, to je nic. To se háže nic, protože ideál přece nemůžete uchopit,“ směje se.
Akrobat, žonglér, herec a klaun
Na vystoupeních kejklíř Vojta zdaleka jen nežongluje. Vystupuje v několika divadelních představeních, hraje s loutkami, chodí na chůdách, jezdí na jednokolce, ovládá diabolo, chodí po provaze, je toho spousta. A pokaždé rozesměje dětské, ale i dospělé publikum. „Bolek Polívka kdysi řekl takovou hezkou věc, že toho klauna má v sobě každý. Akorát každý ho v sobě nedokáže najít. Já myslím, že kdybychom chtěli, tak legrační budeme všichni.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
