Jsem anděl strážný s nejtišším a přitom nejslyšitelnějším hlasem
Po maturitě šla kolem Horáckého divadla a řekla si: „Tady budu pracovat!“ Dnes je to třicet let a svého rozhodnutí nelituje. Ivana Kučerová divadlo miluje, navzdory tomu, že naplánovat si svůj osobní život je při takové práci téměř nemožné. Nápovědka je tichým, leč nepostradatelným hlasem divadla a její herečtí kolegové jí bez nadsázky přezdívají Anděl Strážný.
„Pro divadlo člověk musí dýchat. To jinak nejde. Já to tady miluju. První, co udělám před každým představením je to, že zkontroluju lampičku. Bez té bych byla ztracená,“ usmívá se Ivana Kučerová, které úsměv z tváře nemizí snad nikdy. Snad i díky tomu byste nehádali třicítku ani v jejím věku, natož pak profesní kariéře.
„Musím být vždycky vteřiny před herci, oni mě vlastně textem dobíhají. A pak je nejtěžší poznat, kdy mě potřebují. Luskání na prsty jsem je naštěstí odnaučila. Ale poznat pauzu od okna je někdy oříšek. Naštěstí jim to za ta léta už poznám na očích.“
Ivana Kučerová chodí do své věže vždy ráno na zkoušku a večer na přestavení třicet let. Věž se malému kumbálku mezi jevištěm a hledištěm skutečně říká. Kdo si představoval budku zapuštěnou v zemi, ten bude překvapený, stejně jako byla naše redaktorka při natáčení reportáže do seriálu o zákulisí Horáckého divadla.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
