Jihlava po válce vlastně nechtěla být českou

V Jihlavě žilo za války 25 tisíc lidí. Přibližně polovina z nich se při pozdějším sčítání lidu hlásila k německé národnosti. Velkou radost ze samostatného Československa neměli. Najednou se stali jen národnostní menšinou a báli se o svou budoucnost.

28. říjen v Jihlavě minul jako obyčejné pondělí, proti tomu v jiných městech na Vysočině se bouřlivě slavilo. Vedení města bylo německé a rozhodlo se nové poměry vůbec nebrat v potaz. 30. října se konalo normální zasedání zastupitelstva a jako by ani nový stát Čechů neexistoval.

Naopak Češi zřídili Národní výbor tak, jak se to stalo i v jiných městech. 1. listopadu vydali věstník,ve kterém vyzývali občany a hlavně vojáky ke klidu. Ve městě totiž byla vojenská posádka a její velitelé byli valnou většinou Němci. Naštěstí armáda dobrovolně přestoupila do služeb československé vlády. Jen malá část německých vojáků ozbrojených revolvery se nechtěla vzdát, naštěstí i ti po složitých jednáních pistole odevzdali.

Němci z Jihlavy a okolí zatím v prvních listopadových dnech žádali přičlenění německého jazykového ostrůvku k jinému státu, který vzešel z první světové války. Chtěli k Rakousku. Jenže samotný rakouský parlament odmítl jejich žádost, a tak nezbylo než se smířit s tím, že Němci budou muset zkusit žít pod taktovkou Čechů.

Až teprve 5. prosince 1918 předalo německé vedení města radnici do rukou vládního komisaře Františka Hovůrky. Ani to ale neznamenalo konec složité národnostní situaci ve městě. Zatím stáli na radnici Češi, ale bylo jasné, že po volbách získají navrch německé politické strany, protože měly zkrátka víc voličů. Nepomohlo ani oddálení prvních komunálních voleb až na podzim 1919. Vyhráli Němci. Češi podali stížnosti a výsledky byly prohlášeny za neplatné. Další volby se konaly na podzim roku 1920, připomínám dva roky po převratu, a německé strany získaly 22 křesel, kdežto české jen 19. V Jihlavě tím pádem nastala podivná situace, že ve státě Čechů a Slováků existují města, ve kterých vládnou Němci.