Jaroslav Kreibich má ve sbírce skoro tři sta vydání Babiček Boženy Němcové. Jednu i s jejím podpisem
PŘÍBĚHY z VYSOČINY: Babička Boženy Němcové vyšla ve stovkách vydání. Bezmála 300 jich má ve své sbírce Jaroslav Kreibich z Jakubovic. Natáčela s ním Irena Šarounová
Povídka Babička od spisovatelky Boženy Němcové určitě patří mezi základy české literatury. Od roku 1855 vyšla jen v češtině už skoro čtyřistakrát. Dobré dvě třetiny ze všech vydání má ve své knihovničce v Jakubovicích na Havlíčkobrodsku malíř Jaroslav Kreibich. Sbírá je už více než padesát let.
„Ta první byla v roce 1967, kdy jsem byl ve Francii. Já jsem nezačal sbírat Babičky v České republice,“ říká Jaroslav Kreibich. Sedíme spolu v jeho ateliéru, ve kterém má i knihovničku. Je plná Babiček. Sám přiznává, že ani jako malý žáček, ani na střední škole Babičku nečetl. Neměl rád, když mu někdo nařizoval, co číst. Když potom na sklonku šedesátých let vyrazil do Francie, chtěl tam především jako malíř nasát uměleckou atmosféru.
Náhodné setkání při putování Francií
Cestu do Francie, i další putování po ní, si Jaroslav Kreibich hradil sám. Většinou tam cestoval stopem. Při jedné takové cestě ho zastihla tma. Bylo to v malé vesničce. „A najednou přišel ke mně starší tělnatej pán a povídá: nejste vy náhodou Čech? A říkal: já se jmenuju Frederik Konvica, jsem Moravák,“ vzpomíná Jaroslav Kreibich. Slovo dalo slovo, a Čechofrancouz pozval Jaroslava na víno. Ukázalo se, že je majitelem restaurace. „On se strašně těšil na to, že si budeme povídat česky,“ dodává.
Frederik Konvica choval jako poklad českou knihu, kterou dostal od své babičky
Jaroslav Kreibich nechtěl být hostem restaurace zadarmo, a tak nabídl majiteli pomoc. Sklízel například nádobí ze stolů. Jednou měl za úkol otevřít láhev vína, a moc se mu to nepovedlo. Od Francouzů sklidil posměch a Frederiku Konvicovi se omlouval. „Já jsem řekl, že jsem od přírody strašně nešikovnej a moje babička mi říkávala, každý švec by se měl držet svého kopyta,“ říká s úsměvem. Vzpomínka na babičku zvedla majitele restaurace ze židle a za chvíli přinesl starou otrhanou knihu: Babičku Boženy Němcové s tím, že ji dostal na cesty od své babičky. Jaroslava pak poprosil, jestli by mu v Čechách nesehnal francouzské vydání knihy, aby si ji mohla přečíst i jeho žena.
Babičku ilustrovala česká malířská špička
Při pátrání po antikvariátech pak Jaroslav Kreibich zjistil, že babička má neuvěřitelný počet vydání, a že ji ilustrovali ti nejlepší čeští malíři. „Od Quido Mánesa po Boudu, Buriana, Kvěchovou,“ vyjmenovává. Začal je sbírat nejdřív právě kvůli ilustracím. V té době si už knížku samozřejmě přečetl. „Zjistil jsem, že ta Babička je úžasný dílo. Do dnešní doby jich mám dvě stě devadesát čtyři,“ říká.
Božena Němcová knihu podepsala pár hodin před svou smrtí
Nejvzácnějším kouskem sbírky Babiček Jaroslava Kreibicha je druhé vydání z roku 1862, ve kterém je dokonce vlastnoruční podpis autorky. Dostal ho od ženy, která s nadšením vyslechla jednu z jeho přednášek o Babičce a Boženě Němcové. „Její rodina pochází od lékaře, který ošetřoval Boženu Němcovou. Tehdy ten lékař dostal od Němcový tu knihu, a bylo to pár hodin před její smrtí,“ říká ještě dnes roztřeseným hlasem. „Je to pro mě poklad,“ dodává.
Kromě českých vydání Babiček sbírá Jaroslav Kreibich i předměty spojené s autorkou. Vlastní modlitební knížku její babičky, nebo hrnek, který používal Josef Němec při pobytu v Polné na Vysočině.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
