Jan Kubiš byl jako malý kluk lotr. Násilí ale nesnášel a mezi dětmi byl oblíbený

Největší audioportál na českém internetu

Božena Urbanová na dobové fotografii | Foto: Archiv Zdeňky Kasalové

O maminčino vyprávění se s námi rozhodla podělit Zdeňka Kasalová z Jihlavy

Letos uplyne už 83 let od atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. O maminčino vyprávění se s námi rozhodla podělit Zdeňka Kasalová z Jihlavy.

„Maminka se narodila jako Božena Urbanová 10. května 1912 v Dolních Vilémovicích u Třebíče,“ vypráví Zdeňka Kasalová z Jihlavy. Dodnes vzpomíná na černé hodinky, při kterých jí maminka vyprávěla své vzpomínky na dobu Heydrichiády. Sice už tehdy bydlela s manželem v Pacově, ale duchem byla v Dolních Vilémovicích. „Když jelo auto, ona se schovávala za hranicí dříví, protože se šíleně bála,“ říká pamětnice. Její matka měla obrovský strach z toho, že Dolní Vilémovice dopadnou jako Lidice.

Božena Urbanová jako malá chodila do třídy s Janem Kubišem. Tehdy byla v Dolních Vilémovicích jednotřídka, a tak byli spolu, i když byl Jan Kubiš o pár měsíců mladší. „Maminka vyprávěla, že to byl trochu lotr. Pral se, kamenama házel,“ říká Zdeňka Kasalová s tím, že Kubiš házel kamení zvláštním způsobem, spodem. „Dlaní otočenou nahoru, což byl vlastně i způsob hodu toho granátu na Heydrichovo auto,“ popisuje. Dodává ale, že ve vzpomínkách její maminky neměl Honza, jak mu říkali spolužáci, rád násilí.

Zdeňka Kasalová s dcerou Anabel

Rodina Urbanových se samozřejmě bála i o své životy. Jejich dům stál hned naproti Kubišovým a také vedle domu Denemarkových, kteří se také účastnili odboje. „Jediný ostrůvek bezpečí byl rodný dům mojí maminky,“ říká Zdeňka Kasalová s tím, že se rodina na sebe snažila neupozorňovat. „Snad i kohouta zařízli, aby nekokrhal,“ dodává. Přežili všichni.   

Související