Slyšeli byste špendlík padat, poslouchají i ti největší buřiči, říká Holka s handicapem. Na školách dělá osvětu o mrtvici.

Co si řeknou středoškoláci, když je někdo přijde poučovat o mrtvici? Že se jich to netýká? Naopak, soustředí se tak, že by byl slyšet spadnout i špendlík.
Eliška Nováková z Jívoví studovala vysokou školu v Brně, když se jí jednoho dne udělalo špatně. V jejím věku nikdo nepředpokládal, že by mohlo jít o mozkovou mrtvici, proto se do nemocnice dostala pozdě.
Lékaři předpovídali, že Eliška zůstane ležícím pacientem, to se ale nevyplnilo. Díky své houževnatosti se znovu rozmluvila, rozchodila a také dostudovala. Teď se věnuje především osvětě o mrtvici. Založila blog Holka s handicapem, a nedávno sdružila stejně postižené mladé lidi na webu Aktivně po mrtvici.
S přednáškami jezdí i do škol, naposledy byla na Střední odborné škole v Novém Městě na Moravě. I po dvanácti letech po cévní mozkové příhodě je pro ni nejtěžší mluvení: „I když se to tak nezdá, tak to vyjadřování se pořád učím. I tahle přednáška byla pro mě jistá forma procvičování. Já mám afázii, těžkou afázii, takže to se dá už jenom potlačit, ne úplně vyléčit a neustále procvičovat,“ přiznává stále usměvavá Eliška.
Příznaky i prevence
Osvětu ve formě přednášky spojené s vyprávěním svého příběhu, ale především popisu příznaků a faktorů, které mohou k mrtvici přispět, přiváží především na střední, základní a vysoké školy, ale i na konference. Mladí lidé reagují překvapivě: „Nejdřív si řeknou, dobrý, další přednáška, ale potom, když vykládám svůj příběh, tak byste slyšeli špendlík padat. Pozor dávají i ti největší buřiči. A když mi pak píšou zpětnou vazbu, tak je to moc milé číst.“
Studenti dávají Elišce za pravdu: „Je to pěkná inspirace pro mladší ročníky. A za mě moc hezky udělaný projekt,“ soudí Nela. Matyáš Radovan dodává, že přednáška naučí každého do života důležitou prevenci. Jozef má s mrtvicí také zkušenost: „Vím, že nás to může taky postihnout, nebo naše blízké, takže potom aspoň víme, jak zareagovat. Kamarádovi se to taky stalo, bylo mu patnáct,“ překvapí své spolužáky.
I s jednou rukou to jde
Přestože Elišce zůstala po mrtvici nehybná pravá ruka, naučila se většinu věcí dělat jen levou, na kterou se jako pravačka musela přeučit. „Mám teď jen jednu ruku, takže mi všechno prostě trvá déle,“ usmívá se. „I zavázat boty jednou rukou jde, mám návod na svém Instagramu,“ směje se. Eliška spravuje kromě stránek www.holkashandicapem.cz a www.aktivnepomrtvici.cz, ale také stránky rodinné farmy z Jívoví www.zestodoly.cz.
Související
-
Hot, čehý a prr koně znají od nepaměti. Poslouchají na ně i valaši Jiřího Karlíka z Nové Vsi
Už padesát let jezdí s koňmi a pořád jsou jeho velkou láskou. Jiřího Karlíka z Nové Vsi u Chotěboře nejčastěji uvidíte na kozlíku kočáru nebo v lese.
-
Čížov býval bohatou obcí. Okna v kapli byla z nejkvalitnějšího mariánského skla
Neogotická kaple byla postavena před rokem 1890, nejvíce pak zchátrala během 50. let, kdy se v bývalém režimu stát o církevní památky nestaral.
-
Dirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu ocenil akustiku jihlavského kulturního domu
V jihlavském Domě kultury zazněly slavné Dvořákovy Slovanské tance v provedení Symfonického orchestru Českého rozhlasu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka