Historie mlynářského rodu od říčky Brtničky sahá až do 16. století. Ani nepřízeň osudu je nezastavila

20. červenec 2023

Nejprve Vidourkovi, později Křepelovi. Tak se jmenuje rod mlynářů z levého břehu říčky Brtničky od Střížova.

U řeky Brtničky stojí starý mlýn Doubkov, ve kterém se prý mlelo od nepaměti. Před dobrými 130 lety v něm začali mlít Vidourkovi. Časem si postavili mlýn nový na přístupnějším místě, a i když jim režimy házely klacky pod nohy, nevzdali to. Melou dodnes.

Mlýn Střížov, František Křepela, mlynář

„Rod Vidourků s mlynařinou sahá do roku 1580,“ říká současný mlynář a pokračovatel rodu Vidourků František Křepela. První mlýn vedli Vidourkovi v údolí řeky Brtničky. Nový mlýn postavil dědeček Františka Křepely u Střížova, asi kilometr od toho původního. „Stavěl ho tady na přístupnějším místě u silnice v roce 1937.“

Za války …

Dědeček Františka Křepely bohužel zemřel poměrně mladý v roce 1939. Mlýn tak zůstal jeho ženě, která měla v té době čtyři děti. „Nejstaršímu, mému strejdovi, bylo tenkrát osm a nejmladší, jeho sestře, bylo půl roku,“ dodává mlynář s tím, že si na svou babičku vzpomene vždy, když se dostane do úzkých. 

Za války mlynářka mlýn pronajala, v roce 1944 ho ale zabrali Němci. „Německé jednotky tady zřídily střelnici, zabraly tři vesnice,“ vypráví. Po válce se rodina do mlynaření zase pustila. Bohužel jen nakrátko. V 50. let byl mlýn znárodněný.

Po roce 1989

„Babička nikdy neztratila naději a nikdy nezahořkla,“ říká František Křepela s tím, že se také dočkala navrácení majetku po listopadu 1989. Tehdy musela rodina mlýn v podstatě znovu postavit. Zbyly jen obvodové zdi. 

František Křepela zamýšlel nakoupit úplně nové stroje, jeho strýc ho ale brzdil. Měl totiž špatné zkušenosti s dluhy. Původní vybavení mlýna totiž rodina splácela ještě v době, kdy už jí nepatřil. „Řekl: zkusíme sehnat starší věci a z nich to dáme dohromady,“ vzpomíná mlynář a ukazuje na stroje staré i sto let, které dodnes slouží.

Spustit audio

Související