Ve mlýně v Oudoleni se točí ty samé stroje už od války. Příběh rodiny mlynářů je ale ještě starší

11. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mlýn Oudoleň, Vysočina

Ve mlýně rodiny Kryštofkovy v Oudoleni se mele žitná mouka na původních strojích postavených za druhé světové války.

Lidé, kteří zdejší mouku kupují, nominovali Mlýn Oudoleň na cenu Český Goodwill v kategorii tradice. Jiří Kryštofek mladší říká, že návrhu na cenu od samotných zákazníků si na ocenění váží nejvíc. Chce pokračovat v rodinné tradici, která sahá až do poloviny 19. století.

Mlýn v Oudoleni Kryštofkovi vlastní od roku 1913, během druhé světové války pak vystavěli novou třípatrovou budovu, ve které se mele dodnes.

První mlýn po roce 1989

Mlýn byl prvním vráceným a znovu spuštěným mlýnem po roce 1989. Kryštofkovi se zpočátku zaměřovali na všechny druhy obilí, později se specializovali na žitnou mouku. „Teď se vracíme zpátky k pšenici, a meleme i špaldu, což je taky pšenice,“ říká Jiří, který se do práce v mlýně zatím dostává, je v zácviku, aby mohl po svém tatínkovi v budoucnu mlýn převzít naplno.

Provést stavením zájemce a vysvětlit jim, jak mlýn funguje, to umí už teď. V prvním patře jsou vymílací stolice a šrotovací stolice, o patro výš jsou pytle plné i čekající na naplnění i míchačka, odkud se dá mouka nasypat do velkých cisteren do pekáren.

Skleněné potrubí

Mouka je vidět v labyrintu skleněných potrubí, které předělával Jiřího dědeček. „Jsou to cesty z vysévacích stolic nahoře a tady dokážeme chytat vejražkovou mouku, což je ta nejsvětlejší žitná mouka,“ vysvětluje mlynář.

V nejvyšším patře se ve vysévacích stolicích odděluje vymleté zrno a mouka. Mlýn pohání stroj umístěný ve sklepě.

Když byl mlýn rodině Kryštofků zabaven po únoru 1948, vystřídal několik majitelů – státních podniků. Posledním z nich bylo místní JZD. „Tehdy za komunismu, když to zabavili, tak to patřilo místnímu zemědělskému družstvu, JZD, a tady dělala babička. Šrotovala pro dobytek, tak to bylo pořád v rukou Kryštofků,“ říká na závěr Jiří Kryštofek mladší.

Spustit audio

Související