Fotky do kalendáře zachránil Jiřímu Váňovi slon

19. listopad 2015
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kalendář

„V květnu je na kalendář na další rok skoro pozdě,“ říká Jiří Váňa, ale přitom s úsměvem přiznává, že je stejně pokaždé vybírá na poslední chvíli. Vydavatel kalendáře ho uhání, protože dobře ví, že právě v květnu musí jít vybrané fotografie a zpracovaný návrh na kalendář do tisku. Od srpna se s ním pak setkáme na pultech.

Vybrat fotografie ale není snadné. Jiří Váňa jezdí každý rok na tři větší výpravy a z každé se snaží uplatnit ty nejhezčí do kalendáře. Protože ho ale chce mít pestrý, sahá i do archivu: „To je na tom nejtěžší, ty fotky vybrat. Sám si udělám užší výběr, kdy se dostanu asi na 50 fotek a kamarádi mi pomůžou ještě ho zúžit.“ Nakonec se fotky zapracují do grafického návrhu a grafička mívá poslední slovo – i k titulní stránce, kde musí být nepoutavější fotka a místo na nápisy.

Hory nejsou jen kamení

„Snažím se hory zachytit takové, jaké jsou, ne jen skalnaté štíty a kamení, ale i přírodu, květiny, lidi, co tam žijí i zvířata,“ říká Jiří Váňa. Za jeden ze svých nejzajímavějších výletů považuje cestu do Ohňové země na nejjižnější cíp amerického kontinentu. Hory jsou tam jen asi 1700 metrů vysoké, ale působí jako úplné velehory. „Tam se změní počasí několikrát za den, déšť, slunce, kroupy, duha, vystřídají se všechna roční období,“ vzpomíná fotograf. Musí proto s sebou nosit spoustu náhradního oblečení a samozřejmě i fotografické vybavení, takže batoh často váží až 40 kilogramů. Fotoaparáty ale naštěstí nemusí být příliš těžké. „Dva objektivy, foťák a náhradní baterie váží tak tři a půl kila,“ odhaduje fotograf.

Nepál je nádherný

Do Himálají jezdí Jiří Váňa rád a často se tam vrací za horskými sceneriemi, přívětivými lidmi, ale i za novými zážitky. Letos jim asi vévodila výprava, která vedla do džungle na hranici s Indií a k jezeru Phoksundo, které prý má nejkrásnější modrou barvu na světě.
Zde ovšem o fotografie málem přišel: „Zaplatil jsem si výlet na slonovi, a jak jsem se škrábal na jeho hřbet, spadl mi foťák. Málem jsem dostal infarkt, že jsem přišel o všechny fotky s tříměsíční výpravy, ale slon je asi na takové události zvyklý. Foťák chobotem zvedl a podal nám ho. V kalendáři na příští rok se díky tomu objeví tři fotky, které mi zachránil slon,“ směje se na závěr Jiří Váňa.

Jiří Váňa, fotograf a cestovatel
autor: dak
Spustit audio