Dechovku zachrání soudobé texty

„Po první světové válce byla v Kalištích založena tradice národní pouti, a pravidelně tam přijížděly také nejlepší dechové kapely. V 60. letech tam začali jezdit Babouci, velmi oblíbená kapela. Tam začala moje láska k dechovce,“ vzpomíná Jaroslav Hájek.

V té době ještě písně neskládal, dechovku jen poslouchal. Pak ale na sklonku 80. let napsal Kališťskou polku, která ho katapultovala mezi skladatelskou elitu. Na jedné přehlídce si ho všiml Ada Doško, legenda české dechovky, a začali spolu pracovat.

„Písní mám přes tři sta, textů přes šest set. Tvořím hlavně v zimě, od prosince do března, jak vysvitne sluníčko, jdu ke včelám, rybařit, už na to není čas,“ popisuje skladatelskou práci Jaroslav Hájek.

O čem píše? „Vyhýbám se dvěma tématům, a to jsou „Vánoce“ a „maminka“. Písniček o tom, jak jsme si dali hubičku u háječku, je bezpočet. Já se snažím psát texty soudobé, o tom, co nás trápí. A to je myslím problém dechovky, že když někdo napíše text v roce 2013, je staromilský. Pak se mladým dechovka nemůže líbit.“

Česká dechová hudba má ve světě dobrý zvuk, učí se od nás zahraniční kapely, naše písničky se zpívají po celém světě, např. v USA. Jak říká milovník dechovky a textař Hájek, měli bychom být na to pyšní, a snažit se dechovou hudbu u nás vzkřísit.