Kultura ve Žďáře žije díky lidem, intuici a odvaze riskovat

27. leden 2026

Téměř 78 tisíc prodaných vstupenek, vyprodaná divadla a silný tým lidí v zákulisí. Ředitelka Kultury Žďár Tamara Pecková Homolová hodnotí uplynulý rok a naznačuje, co přinese sezona 2026.

Kultura ve Žďáře nad Sázavou má za sebou úspěšný rok. „Na naše akce si koupilo vstupenku 78 tisíc lidí. Když si vezmete, že Žďár má necelých dvacet tisíc obyvatel, tak každý Žďárák by byl na kultuře zhruba čtyřikrát,“ říká ředitelka Kultury Žďár Tamara Pecková Homolová. Organizace zároveň zaznamenala zhruba dvanáctiprocentní nárůst tržeb.

Silnou stránkou Žďáru je podle ní především divadlo. „Odehráli jsme 74 divadelních představení a troufám si říct, že osmdesátiprocentní návštěvnost byla standard,“ popisuje. Velký úspěch má i dětská dramaturgie. „Na dětská představení přišlo kolem devíti tisíc diváků, to funguje skvěle.“

Čtěte také

Specifikem menšího města je podle ředitelky menší publikum, ale zároveň větší blízkost k lidem. „Nevýhoda je menší kupní síla, výhoda je, že jsme největší kulturní organizace ve městě – máme kino, divadlo i kulturák,“ vysvětluje. Program se tak musí pečlivě zvažovat. „Ne všechno, co funguje v Havlíčkově Brodě nebo Pelhřimově, musí fungovat ve Žďáře.“

Rozhodování o programu je podle Peckové Homolové kombinací intuice i dat. „Je to hodně pocitová práce, ale pak přijde rešerše – voláme do jiných měst, zjišťujeme návštěvnost, ptáme se, jestli to byl úspěch,“ říká. Sama to s nadsázkou označuje za „kulturní gambling“.

Do roku 2026 vstupuje organizace s řadou novinek. Poprvé se zapojí do festivalu Jeden svět, chystá se nový web i tradiční akce jako Pilák fest nebo Horácký džbánek. „Je toho hodně, ale hlavní je, že nás ta práce pořád baví. Bez toho by to nešlo,“ uzavírá rozhovor.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.