Zpěváci ve sboru nemusí znát noty. Stačí, když zpívají pro radost

Své dnešní jméno nenesl sbor hned od svého začátku. V roce 1927 vznikl jako Sbor národního osvobození. V roce 1934 se zpěváci sešli se známým hudebním skladatelem Josefem Bohuslavem Foersterem a domluvili se, že po něm spolek přejmenují. Ani mezi Sokoly není Foerster dlouho. Až do roku 2000 zpíval pod hlavičkou jihlavského domu kultury a odborů. „V tom odboráku to bylo pro nás drahé, tak jsme se přestěhovali pod Sokol,“ vysvětluje členka sboru Věra Matoušková.

Člen sboru nemusí vstoupit do Sokola. Přesto jich tam většina je

I když už Foerster funguje šestnáctý rok pod Sokolem, nevyžaduje sbormistr členství. „Že bychom na tom bazírovali, to ne, ale většina je členem Sokola. Pokud přijdou noví členové, tak se musí nějaký čas rozkoukat,“ říká sbormistr Pavel Brada. Ten také dodává, že zpěvák ve sboru nemusí mít žádnou praxi. To znamená, že ani nemusí znát noty. „Pokud je zná, je to výhoda, ale není to podmínkou,“ dodává.

Foersteru teď chybí mužské hlasy. Přijít může kdokoli, kdo rád zpívá

„Pocházím z jižní Moravy a tam se hodně zpívá,“ Věra Matoušková vysvětluje důvod svého příchodu do sboru. Bylo to před třiceti čtyřmi lety. Ani ona dosud nezná noty tak, aby mohla zpívat z partu. Ostatní sem většinou pozvali jejich známí a oni vydrželi a zůstali. Všechny je spojuje jedno – láska k hudbě. „Byl jsem jednou na koncertu a jeden známý, který tam zpíval, říkal: člověče, ty docela dobře zpíváš. Přijď mezi nás. Tak jsem přišel,“ vzpomíná Josef Novák. Sbor Foerster stále přijímá nové členy. Teď právě mají nedostatek mužských hlasů.