Zemřel legendární pelhřimovský knihkupec Jaromír Vytopil. Připomeňte si ho v pořadu z roku 2017

Že bude knihkupec, prý rozhodl profesor matematiky na gymnáziu v Moravských Budějovicích. „Měsíc po začátku školního roku mi řekl, že to nepůjde a ať si najdu něco jiného. Tatínek, že se po něčem porozhlédne. V Budějovicích byl národní podnik Kniha a já jsem vždycky vášnivě četl. Chodil jsem v Blížkovicích ze školy a za chůze jsem četl nějakou dobrodružnou knihu. Tak asi usoudil, že by to pro mě bylo to pravé. Zavedl mě tam a stal se ze mě pomocný prodavač s platem 400 korun měsíčně,“ vzpomíná na dobu, kdy mu bylo patnáct let a jeden měsíc, pan Vytopil.

Říkal jsem: já vám tady nesu Spisy Klementa Gottwalda, třetí díl a museli koupit

Jeho první práce bylo přeceňování Malé knihovny marxismu-leninismu z jedné koruny na devadesát pět haléřů. „Nejen Malou, ale i Velkou, ta byla dražší. Škrtal jsem a přepisoval, bylo toho hodně. To byla edice, kterou musel mít každý správný komunista doma. Největší zábava byla, že jsme měli seznam lidí, kteří měli objednané Spisy Klementa Gottwalda, ty stály deset korun a padesát pět haléřů. A oni si pro to nechodili, tak jsem chodil k nim: já vám tady nesu Spisy Klementa Gottwalda, třetí díl a museli koupit,“ usmívá se ještě po letech Jaromír Vytopil.

Jako mladého a bez rodiny ho nadřízení z Jihlavy posílali, kam bylo potřeba. „Poslali mě do Nového Města na Moravě, k rodině knihkupců. Khunovi se jmenovali. Já jsem tam přijel a paní Khunová povídá: nebudeš tady dlouho, nejlepší bude, když tě ubytujeme u nás. V jejich hezkém pokoji, kde měli knihovnu. Tehdy se mi dostaly do rukou knihy, které já jsem neznal. Byl to Jih proti severu, tam jsem přečetl několik desítek knížek, ke kterým bych se jinak nedostal.“

Mohli jsme dostat 1,4 kusů na tisíc výtisků, což bylo čtrnáct kousků

Jeho knihkupeckou dráhu na dva roky přerušila vojna, po ní nastoupil do Třebíče. „Tam jsem byl čtyři měsíce, na Mikuláše mi zavolali, že pozítří nastupuju do Žďáru jako vedoucí. V Třebíči jsem bydlel v podnájmu, za který jsem neplatil, ale musel jsem se za to starat o králíky, které tam majitelka měla. A když mě tak narychlo přesunuli, musel ji sehnat, aby jí ti králíci neuhynuli,“ popisuje svou knihkupeckou kariéru Jaromír Vytopil.

Chvíli pobyl ve Žďáře, pak v Ledči, knihy prodával i v Pacově a nakonec zakotvil v Pelhřimově. „Tady jsem se oženil a pohádky byl konec,“ směje se Jaromír Vytopil. V Dobrém dopoledni vzpomínal i na knižní čtvrtky. „Knihy jsme dostali den předem, vybalili jsme je. Na ty úzké tituly jsme měli přísný klíč. Když vyšlo deset tisíc knih, mohli jsme dostat 1,4 kusů na tisíc výtisků, což bylo čtrnáct kousků. Lidi čekali ve frontě, v polovičce případů nedostali, co chtěli.“

Dovedu si život bez toho představit, ale vím, že by to byla otrava

A proč jde den co den do svého knihkupectví? „Baví mě to. Dovedu si život bez toho představit, ale vím, že by to byla otrava. Chyběl by mi kontakt s lidmi. Stýskalo by se mi. Taky se jednoho krásného dne stane, že mi budou lidé protivní a budu rád, že nebudu muset s nikým mluvit, ale zatím ten čas nenastal, “ přiznává Jaromír Vytopil.