U rozkrajování dortů, které upeče, někdy nemůže být. Desítky hodin práce a oni to pak sní

11. duben 2018
Hana Řehořková

Cukrářkou se vyučila před čtrnácti lety, když ze školy odcházela, byla přesvědčená, že tohle řemeslo nikdy dělat nebude. Hana Řehořková z Víru teď týdně vyrobí desítky dortů, zákusky už ani nepočítá. „Bývalá tchýně pekla, tak jsem jí pomáhala, pak měla dcera první narozeniny, upekla jsem jí dort. To byla 3D potahovaná, vymodelovaná kočka a už to jelo,“ usmívala se v Dobrém dopolední cukrářka z Víru.

Inspiraci hledala v časopisech, knížkách teď už i na internetu. „Ale víte, já se s tou technikou moc nekamarádím. Já jsem ráda, že zvládnu facebook. Když jsem začínala, byla samozřejmě výhoda, že jsem věděla, jak se dělají korpusy, jak se dělají krémy, nemusela jsem nic zkoušet, abych se dopracovala k výsledku, který chci. To byla velká výhoda,“ přiznává Hana Řehořková.

Lidé chtějí mít pocit, že nepřiberou, když mlsají. Chtějí light verze

Jak se za těch čtrnáct let od jejího vyučení proměnily cukrářské trendy? „Tenkrát byly hodně oblíbené máslové krémy, klasické zákusky. Ty mi taky chutnaly. Teď všichni chtějí odlehčené verze, aby to bylo light. Aby měli pocit, že nepřiberou, když mlsají. Dřív to bylo hlavně máslo, teď používám do krémů mascarpone a šlehačku. Na tom jazyku je to odlehčené, ale v kaloriích nevím, nevím,“ směje se Hana Řehořková.

Dort

Její cukrářská filozofie je jednoduchá. „Nikdy bych nepekla nic, co by mi nechutnalo. Všechno, co je na dortu, musí být k jídlu a dort by neměl být přeplácaný, protože pak nevynikne samotný dort. Zdobím minimálně, nebo zvýrazním jenom něco. Méně pracuji s potahovací hmotou, z ní se modelují postavičky, které lidi pak ani nesní. To mi přijde škoda práce, já se s tím dělám a oni to pak vyhodí.“

Dort jsem dělala podle přesné makety chalupy

Hana Řehořková v Dobrém dopoledni také zavzpomínala na loňskou velmi netradiční zakázku. Měla vyrobit přesnou repliku chalupy. „Dostala jsem fotografii, dokonce mi pán udělal maketu domečku, který jsem měla udělat. Vyměřila jsem to přesně na centimetr. Dort ve finále vážil kolem dvaceti kilogramů. Žádné polystyrenové makety nepoužívám, žádná burizonová hmota, nic takového, všechno na dortu bylo jedlé,“ vzpomíná na zvláštní zakázku cukrářka z Víru.

Na milimetr přesně měla vyměřenou i ledničku, do které při modelování dort vracela. „Musela jsem to chladit, vymodelovat, zase chladit, zase modelovat, ani nespočítám, kolikrát jsem to udělala. Pak je člověk nervózní, když takhle velký dort převáží. To se musí hodně prochladit, aby něco neodpadlo. Měla jsem s sebou krémy, potahovací hmotu, kdyby se něco ulomilo. Ale když jsem viděla štěstí v očích pána, který si dort objednal, ta dřina se vyplatila,“ usmívá se při vzpomínce Hana Řehořková.

V předvánočním období musí cukrářka chuť sladkého zajídat párkem

Dort ve tvaru chalupy vyráběla mnoho hodin. „Celou noc, celé dopoledne, odpoledne, to se ani nedá spočítat. To pak nesmím být u toho, když se dort krájí. Radši to nevidím, to jsou desítky hodin práce a oni to pak sní,“ krčí rameny Hana Řehořková. Když ale zaváží dorty do kaváren na Žďársku, moc ji těší, že její dorty chutnají. Když náhodou slyší, že je to dobré.

Nejvíc práce mívá jako cukrářka před vánoci. „Vánoční cukroví na zakázku peču, do toho ještě dorty, celý prosinec jsem jela nonstop, pomáhala mi kamarádka. A i když mám sladké ráda, v prosinci jsem sladkou chuť musela zajídat párkem,“ směje se Hana Řehořková z Víru. https://www.facebook.com/vevirumlsani

Dort_Pecková
Spustit audio
autor: Tamara Pecková