Žďárská výstava Věrnost vyřazenému stroji. Připomíná dobu tajného opisování knih a časopisů
„Název vznikl podle mé básnické sbírky, na jejímž titulu jsou vyřazené psací stroje,“ usmívá se jeden z autorů Vít Bohumil Homolka.
Společně s Vladimírem Trojánkem materiály k výstavě připravil. „Když přišli v roce 2016 z Ústavu pro jazyk český, že chystají slovník Českého samizdatu, tak jsem snesl všechny svoje krabice, a pak jsem si řekl, že by se to mělo využít. Že když to někoho zajímá a vzniká kniha, tak by se to dalo ukázat i Žďárákům, aby si nemysleli, že jsme za normalizace jen seděli a pili,“ vzpomíná dále žďárský umělec s úsměvem.
Muzeum Na Tvrzi
Výstava je do konce listopadu přístupná jednak v Muzeu Na Tvrzi, a dvě její části jsou přístupné i v Knihovně Matěje Josefa Sychry a v kině Vysočina. Knihy, časopisy, infochy a další undergroundové materiály přepisovali podle vzpomínek Víta Homolky v domácnostech skoro všichni, které znal, především kamarádi z kapely Atomová mihule a jejího okolí. „My jsme tenkrát zjistili, že nepotřebujeme establishment k tomu, abychom skládali hudbu, psali a malovali jen tak pro sebe, pro radost,“ přibližuje vznik většiny uměleckých děl z té doby.
V knihovně je vystavených devatenáct panelů, kde jsou srozumitelně přiblížené aktivity undergroundu z dob normalizace a na závěr knížky, které v samizdatu vyšly, i s podpisy autorů. Vít Bohumil Homolka zve i do kina Vysočina: „ Nějaké obrazy jsem zdědil od kamarádů, u nás doma visí všude, tak mě napadlo, že by se to mohlo vystavit a město nám vyšlo vstříc.“ K vidění v kině jsou obrazy pěti umělců.
Rok 1989
Informace o událostech z listopadu roku 1989 se do Žďáru dostaly až po několika dnech. „Potom už začali jezdit studenti ze škol, vozit nějaké letáky, a taky jsme poslouchali Hlas Ameriky, tak jsme se to dozvěděli. Domluvili jsme se s několika kapelami – s Atomovou mihulí, Fugou a s Kapitánem Achabem, které nám půjčili aparát a tak jsme promlouvali z okna hotelu Bílá labuť k lidem na náměstí. A z toho je vidět, že ten rokenrol má na všem zásadní podíl,“ směje se Vít Bohumil Homolka, který patří k zakládajícím členům Občanského fóra ve Žďáře nad Sázavou.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.