Svatá Anežka takříkajíc pomohla rozhoupat revoluci, míní polenský katolický kněz

Polná, kostel
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Polná, kostel

O víře se nemluvilo, zvony na kostelích nezvonily, o hodinách náboženství se mlčelo - před rokem 1989 panoval v Československu mezi lidmi strach o své víře otevřeně mluvit.

Potom však přišlo 12. listopadu svatořečení Anežky české v Římě a komunistický režim o tak velké události mlčet nemohl. Na velkou naději těchto dnů vzpomíná i děkan z Polné Zdeněk Krček: „Měl jsem konečně pocit, že v tom komunismu už neumřu. Protože jedno staré proroctví říká, že až Anežka bude svatá, tak v té zemi bude dobře – a to se potom taky stalo.“

Strach přiznat víru

Do té doby vládl mezi lidmi strach přiznat, že chodí nebo chtějí chodit do kostela. „Tenkrát před tím 17. listopadem kdo chodil do kostela, tak s tím měl neustále problémy - děcka nemohly na školy se dostat, kariérní postup byl omezený, představa, že dcera skončí v JZD a dál se nedostane, způsobil, že rodiče ji raději stáhli z hodin náboženství. Lidé prostě měli strach,“ zamýšlí se kněz.

Anežka česká

To se změnilo se svatořečením Anežky české – pouhých pět dní před sedmnáctým listopadem. „Svatořečení bylo v Římě, vyjely tisíce poutníků do Říma, jely speciální vlaky, letadla a autobusy do Říma. My, co jsme se nedostali, jsme to prožívali v Hradci na mši v kostele, tak v poledne, kdy bylo to svatořečení, v sakristii byla televize, byl to úžasný zážitek. S kamarády jsme po pětadvaceti letech rozhoupali zvon na kostele Panny Marie, které byly do té doby němé,“ přidává Zdeněk Krček s dojetím další vzpomínky z podzimu před třiceti lety. Kostely se v té době otevřely a byly přeplněné.

Zdeněk Krček

Zdeněk Krček knězem

Změna režimu umožnila Zdeňku Krčkovi studovat teologii a stát se knězem. Prakticky celou dobu od vystudování působí v Polné a je zde šťastný. Když se ohlíží za listopadovými událostmi roku 1989, dodneška má radost: „Za ten dar 17. listopadu jsem skutečně vděčný, protože můžu svobodně mluvit a můžu dělat to, co dělám.“