Závozník a kavárnice. V ledečské Hátě našli postižení práci, která jim pomohla vyrůst

Díky zaměstnavatelům na Ledečsku se podařilo zajistit pro ně desítky míst, ať jde o potravinovou banku, místní prádelnu, kavárnu nebo hotel. Většina provádí pomocné a úklidové práce, někteří našli i jiné pozice.

Petr má sílu

Petr (28) například našel práci jako závozník v prádelně. Podle ředitelky neziskové organizace Háta Ivety Vrbové se s řidičem doplňují svými handicapy i schopnostmi: „Řidič má handicap, že kvůli zádům nesmí tahat těžké věci, a Peťa je fyzicky zdatný, takže mu pomáhá vozit prádlo do auta a kotvit.“

Organizace Háta Ledeč nad Sázavou, p. Petr|foto:Háta, o.p.s. Ledeč nad Sázavou

Petr bydlí v nedalekých Koutech u Ledče nad Sázavou u rodičů i s bratrem. Do práce ho vozí každé ráno maminka autem. Hned po škole našel Petr díky Hátě uplatnění, ale také tady tráví volný čas s kamarády. Když dojezdí jako závozník, hrají hry, vyrábějí, baví se. „Nejvíc kamarádím s Tomem, teď hrajeme karty,“ směje se Petr.

Mít práci…

Jak zdůrazňuje Iveta Vrbová, mít práci je velmi důležité: „Peťa s prací hodně vyrostl, stejně jako Alenka. Ta si celou dobu, co ji známe, moc přála kavárnu, takže máme naši cvičnou kavárnu díky ní.“

Kavárna Barborka-fé funguje jako cvičná kavárna pro klienty Háty. Zatímco připravuje kávu, třicetiletá Alenka o sobě vypráví: „Mám psa – Fidouška a Bena, to je slovenský čuvač a pudlík. A ještě mám bráchu, ale ten bydlí v Praze.“

Vzpomíná i na školu, kterou vychodila a co dělala potom: „Tady v Ledči, byla to taková speciální škola. Byla jsem tam do osmnácti a potom si musela hledat nějakou práci jinou.“

Teď je ve cvičné kavárně neziskové organizace spokojená: „Máme preso, turka, latté,“ ukazuje hrdě. „A taky ještě dáváme mlíko. V ledničce máme pudinky, s ovocem, perníčky a taky bonbóny.“

Peťa se nejvíc těší na letní pobyt. „Jezdíme každý rok, takže pojedeme letos v červnu, jestli nám to situace dovolí. Tam se hrají hry, zaměstnanci, rodiče, klienti, poznáváme se u toho, abychom pak mohli lépe pomáhat. Je to něco jako letní tábor,“ uzavírá Iveta Vrbová.