Zabijačka pro rodinu a kamarády je jako kulturní akce

„Prase se potom spaří, posype smolou, takže se slepí štětiny a ty se čistí zvonkem. Jde to dělat i v neckách, ale my jsme ho dneska čistili na brance.“

V kuchyni už je mezitím teplo, pod osmdesátilitrovým kotlem se topí od rána. Ve vedlejší místnosti je podobný kotel ještě jeden, vody je totiž potřeba hodně, vysvětluje Jiří Dobrovolný: „Když se má začít v sedm, tak už se musí od šesti od rána zatápět, aby se ohřála spousta vody – na paření, umývaní i na vaření.“ Na kuchyňském sporáku je nachystaný velikánský hrnec se škvarky, v troubě na pekáči cibule s kusy masa a v kotli voní silný vývar. „Sem se hází kolena, plíce, hlava, droby, veškeré věci na výrobky. Přidá se kořenová zelenina, musí se to osolit a většinou se tam dává trochu nového koření a pepře,“ říká Jiří.

Musím rozdělit práci, aby někdo jenom nestál a nekoukal

„Dejte vařit kůže na tlačenku. Nakrájejte sádlo na kostičky, ať už se dělají škvarky,“ rozdává práci řezník, zatímco jde sám čistit střívka a připravovat je na plnění. „Pomocníci jsou kolikrát ti důležitější, ale musí se hlídat, aby měl každý nějakou práci,“ dodává. Se špejlováním střev na jitrnice a jelita mu pomáhá syn Jirka, kterému bude brzy 14 let. Po place se ale pohybuje zkušeně a na sobě má stejnou gumovou zástěru a pouzdro na nože jako táta.

„Nemusím, mě to baví,“ ochotně potvrzuje a povídá, že už odmalička chodí s tátou na ryby, umí je očistit, vykuchat i připravit do kuchyně. Stejné je to se zabíjačkami. „Umím stahovat sádlo, špejlovat střeva, roztápět, skoro všechno.“ Přidržuje tátovi jednu stranu prasete a další pomocník druhou, zatímco Jiří Dobrovolný seká tělo prasete na dvě poloviny. Viset tady bude do zítřka, aby maso uzrálo, pak se rozbourá. Druhý sen už se jen vyrábí paštika, dnes se stihnou všechny ostatní výrobky.

Pepík Kolbábek si dnešní zabíjačku moc pochvaluje: „Tady jde o tu atmosféru, že si to užijeme, že se sejdeme jednou za rok a že je sranda.“ Prase mají dnes napůl s kamarádem, protože mají malý mrazák, směje se jeho paní, ale jinak by ho určitě spotřebovali sami. Nakupují kroupy, cibuli, kořenovou zeleninu, koření, všechno, co je potřeba, a nějaké pohoštění pro pomocníky do kuchyně. Jí se sladké, ale až bude uvařené maso, začne se uďobávat a ochutnávat i z kotle.

Podle řezníka Jirky je důležité, kolik se sejde na zabíjačce lidí, a jak moc ujídají libové maso. „Musí se s tím počítat, aby potom bylo z čeho dělat. Když mi někdy vyčítají, že je tlačenka tlustá, tak řeknu: bylo vás moc a libový jste snědli,“ směje se Jirka.

Když si vykrmíte nebo koupíte prase na zabíjačku, vyjde to levně. „Když počítám asi 40,- korun na kilo živé váhy, náklady na řezníka, na topení, na pochutiny a všechno okolo, výhodné to je, protože kromě kostí se zpracuje skoro všechno,“ uzavírá Jiří Dobrovolný.