Z 96 pacovských Židů se domů po válce vrátili jen dva

„Máme tu velký dům pana Pachnera, obchodníka a továrníka s kožedělnými výrobky. Za jeho domem bývala pacovská synagoga, naproti je bývalý velkostatek pana Glázra,“ ukazuje Pavel Tychtl na domy kolem křižovatky pod pacovským náměstím.

Sám z Pacova nepochází, ale jeho předkové v tomto kraji žili už před stovkami let. On sem teď jezdí na chalupu. Když se dozvěděl, že v Pacově žili Židé a že se o nich vůbec nemluví, nedalo mu to a začal pátrat.

Poslední Žid žil ve městě do roku 1969 a je tu i pohřbený

Hledal pamětníky a potomky těch, kteří přežili druhou světovou válku. Bylo jich málo. Z 96 Židů přežilo jen pět a do Pacova se vrátili jen dva. „To byl pan Leopold Pachner a paní Věra Ledererová. Ta po roce 1948 odešla do Prahy a zůstal tu pan Pachner, který tu žil až do své smrti v roce 1969. On je vlastně poslední pacovský žid, který je pochován na hřbitově v Pacově,“ říká badatel.

V domě velkoobchodníka Grosse sídlila fašistická organizace Vlajka

Po první světové válce neměli obyvatelé Pacova s židovskými spoluobčany žádné problémy, alespoň to podle Pavla Tychtla vyplývá z archivních materiálů a vzpomínek pamětníků. Židé zasedali v zastupitelstvu, podnikali, děti chodily společně do školy.

V tomto domě sídlila nacistická organizace Vlajka|foto: Irena Šarounová

Několik z nejvýstavnějších domů na náměstí patřilo právě židovským rodinám. „Ledererovi obchodovali s olejem a benzínem, Grossovi měli velkoobchod se smíšeným zbožím,“ uvádí Pavel Tychtl.

Právě dům Grossových byl v Pacově jedním z prvních konfiskovaných. „Te vzpomínek pamětníků víme, že dole, v tom výkladu, sídlila Vlajka, fašistická organizace. A údajně tady vystavovali propagační materiály, antisemitské plakáty,“ dodává badatel.

Někteří Pacovští se snažili Židům pomáhat, i když měli samozřejmě strach

Dění kolem židovského obyvatelstva Pacov rozdělilo. Našli se samozřejmě občané loajální, kteří i přes velký strach pomáhali. „Máme svědectví o tom, jak někteří lidé, kteří pracovali u těch židovských rodin, ještě v roce 1942, když odcházel transport, běželi k vlaku na nádraží a nesli jim věci, když ty rodiny odjížděly do Terezína,“ říká Pavel Tychtl. Věru Ledererovou ukrývala jedna rodina poté, co uprchla z pochodu smrti.

Ponižování Židů se účastnil i otec mé přítelkyně, vzpomínala Věra Ledererová

Děly se ale také věci, nad kterými dnes zůstává rozum stát. „Místní rabín, pan Guthmann, pan továrník Weiner a Viktor Lederer byli ponižováni na náměstí. Pan Weiner, který byl trošku přihrblý, byl posazen na vozík a rabín, kterému byly nasazeny oslí uši a oslí ocas, ho musel tahat po náměstí za posměchu místních kolaborantů,“ líčí Pavel Tychl.

Dům, který vlastnila rodina Ledererových|foto: Irena Šarounová

Vzpomínala na to i Věra Ledererová. „Ona doslova řekla: to byla větší hrůza než ty koncentrační tábory, když najednou se proti nám obrátili naši sousedé. Jeden z těch lidí byl otec mé přítelkyně,“ připomíná badatel.

Dům továrníka Pachnera|foto: Irena Šarounová

Kniha Hanuše Badera může přinést další střípky historie

Počet Židů, kteří z Pacova zmizeli, dokazuje i památník obětem první a druhé světové války nad kostelem. Úplně nahoře je jméno Emilie Baderová. Ta holocaust nepřežila, ale její syn Hanuš Bader patřil mezi pět Židů, kteří se konce války dočkali.

„Dostal se v červnu 1945 s výpravou Červeného kříže do Švédska, do města Malmő. Nám se podařilo kontaktovat jeho syna, který nám poslal rodinné fotografie,“ popisuje Pavel Tychtl jeden z posledních badatelských úspěchů. Hanuš Bader dokonce napsal knihu vzpomínek a Pavel Tychtl doufá, že se ji brzy podaří vydat v českém překladu.