Výrazný herec a zpěvák Jaroslav Kouba má v Telči výstavu

„I tady si ho velmi vážili, protože přicházel s nápady a zlepšováky,“ uvádí zajímavost o Jaroslavu Koubovi Helena Grycová Benešová z telčské pobočky Muzea Vysočiny. Přesto byl velmi společenským člověkem a měl zájmy především v oblasti umění.

Byl mohutný a zpíval basy

Jaroslava Koubu znali v Telči jako člena chrámového sboru, o čemž se ale v té době příliš nevědělo. „Doba chrámovým sborům právě nepřála,“ připomíná pracovnice muzea. Daleko známější bylo jeho účinkování ve folklórním souboru Dyndáci a sólové basové party v pěveckém sboru Smetana Telč. Právě tam se s ním potkala Věra Peichlová z odboru kultury radnice v Telči: „Vzpomínám si, když jsem do Telče přišla jako mladá holka a začala jsem zpívat ve sboru, tak přede mnou stál takový vysoký černý pán, sympatický a nádherně zpíval. Vždycky si majestátně stoupl a každá písnička šla přímo z něj,“ usmívá se při svém vyprávění.

Lidové divadlo v Telči

Velké úsilí věnoval Jaroslav Kouba divadlu. Pod hlavičkou závodu Motorpal v Telči působilo ochotnické divadlo, ke kterému se přidal v roce 1951 a v následujícím desetiletí ho začal i vést. Divadelní hry režíroval, navrhoval a vyráběl kulisy a téměř ve všech představeních hrál hlavní role. „Byl to urostlý chlap, takže už tím svým typem a vystupováním k tomu byl předurčen. Opravdu byl z nich ze všech nejlepší,“ vzpomíná. „Jeho manželka Jitka byla vyučená malířka lidové keramiky v telčské malírně a malovala scény, které on navrhoval.“

Výstava o Jaroslavu Koubovi v Telči. Na snímku je Helena Grycová Benešová z tamního muzea|foto: Dáša Kubíková

Pro děti mívalo Lidové divadlo pravidelná vystoupení v Sokolovně, na která si i Helena Grycová Benešová dobře pamatuje. Pro dospělé byla na repertoáru klasika, na kterou lidé chodili – Lucerna nebo Zvíkovský rarášek, Modlitba či Ženitba, a nevadila ani v politicky náročných padesátých letech.

Díky pečlivé dokumentaci Jaroslava Kouby o všech představeních, které Lidové divadlo odehrálo, bylo uspořádání výstavy k jeho nedožitým devadesátým narozeninám snadné. „Archivoval všechno – fotky, kdo v těch hrách hrál, v kterém roce se hrály, plakáty, kolik bylo zkoušek, kolik se hrálo představení, kolik lidí na každé z nich přišlo,“ vysvětluje Helena Grycová Benešová. Zůstala objemná kronika, která končí až v devadesátých letech, kdy také skončilo Lidové divadlo v Telči. Výstava je v chodbě telčské radnice k vidění do konce března.