Výjimečné sochy ve Žďáře nad Sázavou vejdou do historie, myslí si jejich tvůrci

18. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Žďár nad Sázavou, odhalování soch

Na Farských humnech ve Žďáře nad Sázavou vznikly v průběhu sochařského sympozia, které se ve městě koná každé dva roky, tři nová díla.

Letos jsou v jedné věci unikátní, vysvětluje sklář Jaroslav Svoboda: „V celé historii výtvarného umění neexistuje příklad, že by dva lidé z různých zemí vytvořili jedno výtvarné dílo. Je to experiment a Žďár je v tomto průkopníkem, to vejde do dějin,“ usmívá se významný sklář z Vysočiny.

Rakouské Littschau

Partnerským městem Žďáru je rakouské městečku Littschau, kde funguje umělecké sdružení Together. To sdružuje také umělce, z jejichž řad vybrali společně s městem Žďár oba sochaře na letošní sochařské sympozium.

Písmeno omega vytesané do kamene, kde uprostřed v průhledu vyniká postava ze skla od Jaroslava Svobody, je myšlenkou rakouského sochaře Petera Bergera. „Žijeme v době, kdy se kvůli nemoci covid lidé domnívají, že jde o konec jedné epochy. Proto jsem zvolil poslední písmeno řecké abecedy. K tomu se však navíc ptám: je to skutečně konec nebo je to nový začátek? A myslím, že je vidět, že se k tomu stavím optimisticky,“ usmívá se sochař.

Kaple jako krystal

Podobu kaple ve tvaru krystalu dala svému dílu rakouské sochařka Ursula Beiler. A krystal z opálového skla zdobí také její vršek. Autorem je velkomeziříčský výtvarník Miroslav Štěpánek, pro kterého byla spolupráce se zahraniční výtvarnicí novou zkušeností. „No ona je Ursula takové divoká, pořád měnila své nápady,“ směje se Miroslav Štěpánek.

Spolupráce je podle něj možná, pokud si sednou, vzájemně se respektují a na společné myšlence se domluví.

Menhir s božským prstem

Tentokrát spolu umělci mluvili německy, jiní anglicky a dokonce i francouzsky. Třetí dvojici stačila čeština - kamenná socha ve tvaru menhiru je od Patrika Vlčka a sklářky Moniky Vosykové.

„Já jsem sklářka i sochařka a tyto dvě profese u mě vrůstají v jedno. Myslela jsem si, že budeme tvořit společně, padesát na padesát, ale skutečnost byla jiná, nakonec to byla spíš taková pranice v každé dvojici,“ směje se sklářka, jejíž dva skleněné jehlany mají připomínat Michelangelův božský dotek.

Sochy se po úplném dokončení přestěhují do prostoru před žďárský kulturní dům.

Spustit audio