Výchovný poradce potřebuje spolupráci s rodiči

4. září 2015

Miroslav Švihálek se v roli výchovného poradce na základní škole setkává s problémy, které trápí děti, ale i školu. „Nejčastěji je to asi záškoláctví, nějaké drobné krádeže nebo šikana,“ zamýšlí se nad tím, co ho zaměstnává nejvíce.

Záškoláctví je problémem především na druhém stupni. „Někdy to zkusí i šesťáci, ale jak stoupají ročníky, zvyšuje se u záškoláctví frekvence, takže v něm jasně vede devátá třída,“ dodává. Někdy stačí jeden telefonát rodičům, aby se situace napravila. „Horší ale je, když někteří rodiče nespolupracují nebo dokonce záškoláka kryjí,“ říká poradce.

Všímavý učitel je velká pomoc

Mnohem dříve se na školách objevuje závažnější problém – šikana, se kterou se výchovní poradci setkávají už na prvním stupni. „Tam to začíná u intenzivního posmívání, stačí, když se děti zaměří na nějakou tělesnou vlastnost a pro dítě může být někdy velice složité se s tím vyrovnat.“

Miroslav Švihálek chválí všímavé kolegy kantory, kteří bývají často první, kdo si šikany všimnou. Dítě nebývá podle jejich slov dlouhodobě ve své kůži, nebo se straní některých lidí ve třídě. „Pak nastupuje výchovný poradce. Snaží se zjistit, kdo je agresor, co se tam přesně děje a zamezit mu v pokračování šikany,“ vysvětluje. I tady je ale podle něj nezbytná pomoc a spolupráce rodičů.

Kam dál na školu?

Výchovný poradce ale kromě řešení aktuálních problémů ve třídách také radí nejstarším žákům, na jakou školu se dál přihlásit. „Vycházím z toho, co jim jde, co je baví a pokud to potřebují, třeba i pomůžu vyplnit přihlášku na školu,“ usmívá se Miroslav Švihálek.

autor: dak
Spustit audio