Velikonoce na Vysočině byly po válce chudé, ale tradice se dodržovaly

Na rozdíl od Moravy nebo Slovácka se na Vysočině nechodilo v krojích, pomlázka bývala chudá, pentličkami se nezdobilo. 

Čtyři kluci

Tradice se ale dodržovaly úplně všude - i v rodinách se samými syny, jako byli Chmelařovi. 

„Sourozenci jsme byli čtyři, samí kluci, a já jsem byl nejstarší,“ vzpomíná pan František. Na nejstarším bratrovi spočívala řada povinností v hospodářství. Na svátky si nevzpomíná jako na nějaké bujaré veselí, ale rozhodně se jim nevyhýbal. „K pletení pomlázek jsem se nehrnul, to se šlo k sousedovi, k Mrázům, já jsem to neuměl,“ směje se i po letech. 

Manželé Chmelařovi

Manželé Chmelařovi jsou spolu šedesát let. Paní Marie Chmelařová je původem přímo z Bohdalova. Na tradice, které se váží ke svatému týdnu, vzpomíná podrobně. Především na ty nejdůležitější ženy z rodiny, které musely být vymrskány jako první. 

„Babičky, maminka, tetičky a kmotřenky, a pak i nějakou tu sousedku, pokud byly vztahy dobré. Pekly se jidáše na Zelený čtvrtek, to se dodržovalo. Na Velký pátek byl velmi přísný půst, a nesmělo se hýbat se zemi, protože to by do rodiny přišla smrt. A na Bílou sobotu se už mohlo smejčit, uklízet, prostě čančat,“ vypráví paní Chmelařová.

Na vzkříšení se šlo odpoledne do kostela: „To šly celé rodiny svátečně oblečené, měli jsme někteří i nové boty, nebo šaty, a někdy bývalo i hezky, záleží kdy ty Velikonoce byly,“ vzpomíná dál paní Marie. 

Pocity děvčat při pomlázce jsou možná stejné až dodneška. „Byla tam určitá stydlivost, tak my jsme uctivě čekaly. Ani jsme neutíkaly, protože nám bylo vysvětleno, že to k tomu patří. A někteří chlapi nás jen tak šimrali, ale pak byli takoví ti zlotřilci, kteří nás mydlili a mlátili.“