Ve svém skleněném království zapomenu na problémy a starosti

6. červen 2014

V suterénu jednoho rodinného domku v třebíčské čtvrti Stařečka je malá místnůstka. Stojí v ní pracovní stůl s kahanem a vedle v policích se blýskají stovky barevných skleněných tyčinek. Právě tady vyrábí Jana Pašková korálky. Každý je tak trochu jiný a každý vyrobila s láskou.

„Nebavilo mě navlékat si korálky, které jsem si koupila, a které měla spousta žen, takže jsem si začala vyrábět své vlastní korálky, abych byla originální,“ popisuje Jana Pašková začátky svého skleněného podnikání. Pracuje ve školství a výrobu korálků má jako příjemný únik z reality. „Je to odreagování, relaxace, velký koníček. Když se tady zavřu do svého skleněného království, zapomenu na všechny problémy a starosti a soustředím se jen na práci, kterou dělám,“ říká Jana Pašková.

„Úplně na prvním kurzu jsem byla v Sušici, protože na Šumavě má výroba vinutých perel tradici. Potom jsem byla u italského skláře. Je to sice nemilé, ale čeští skláři se bojí prozradit své tajemství, protože mají strach z konkurence. Je to velký boj. Italskému skláři to bylo jedno,“ vzpomíná Jana Pašková na dobu, kdy se řemeslu učila.

Základní princip výroby vinutých skleněných perel je stejný. „Skleněné tyčinky se nahřejí nad kahanem. Ta teplota je kolem tisíce stupňů. Až sklo teče, tak se navíjí a navíjí a zdobí a zdobí,“ popisuje Jana Pašková, která horké sklo navíjí na kovovou tyčinku pokrytou kaolinem. „To je separační hmota, která nám pomůže korálek z té tyčinky sundat.“

Záleží jen na fantazii umělce, jak bude korálek vypadat. Jana Pašková má stále nové nápady. Hledá je i v zahraničí. V poslední době se zhlédla například v japonské výrobě, naučila se dělat i korálky duté. Jiné solitéry vypadají jako malá akvária i s medúzami a rybkami. „Když mám něco v hlavě, tak jdu do dílny a pracuji do noci, jindy nejdu do dílny vůbec,“ říká Jana Pašková.

Spustit audio