Ve staré vápenné peci u Zblovic se pálilo ještě v minulém století. Dnes je z ní technická památka
Základem dobré stavby vždy bývalo vápno a cement. Ložiska opravdu kvalitního vápence leží pod zemí na hranici Vysočiny a Jihomoravského kraje, na dohled od hradu Bítov.
Ostatně i zdi hradu Bítov drží pohromadě díky vápnu ze Zblovic. Jedna z původních pecí, ve kterých se vápno postaru pálilo, tam stojí dodnes.
Zblovice – Příblovice
„Zblovice se jmenovaly původně Příblovice podle příbla, to bylo hrablo na vytahování vápna,“ říká starosta Zblovic Jan Máca. Kousek od Zblovic je dnes moderní vápenka, a pár metrů před jejími branami stojí původní šachtová pec.
„Pecí tady v okolí bývalo pět,“ počítá starosta. Tu poslední zachovalou ale bylo nutné na světlo světa doslova vyhrabat ze země. Když totiž v 70. letech minulého století přestala fungovat, vozili tam odtěženou skrývku z dolu. Sedm metrů vysoká pec tak byla ze dvou třetin zasypaná.
V peci hořelo tvrdé dřevo
„Za tou pecí byl velikánský lom, z toho vedla svážná a tou dírou nahoře se dávala vsázka,“ popisuje fungování staré pece Jan Máca. Vsázku tvořily vrstvy vápna proložené vrstvami dubového nebo bukového dřeva.
„Tady ten les Suchá hora, to bylo všechno tvrdé dřevo,“ ukazuje starosta. Vypálené vápno pak dělníci z pece vyhrabávali dvířky u země příblem.
U vápenné pece dnes stojí informační tabule, na které je popsaná historie této konkrétní stavby a postup výroby, ale i původní plány a dobové fotografie. Starostovi Janu Mácovi se totiž šťastnou náhodou podařilo setkat se s potomkem bývalého majitele vápenky a získal tak cennou dokumentaci.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
