Ve Šlakhamru rozhýbá voda z náhonu i obrovské čtyřmetrové kladivo

6. srpen 2018
Šlakhamr, Hamry nad Sázavou

Ještě dřív, než se železářský průmysl přestěhoval na severní Moravu, rostly takzvané hamry tam, kde se těžila železná ruda, a kde bylo také dost dřeva na topení. Přesně takové místo bývalo i nedaleko Žďáru nad Sázavou.

Celá řada hamrů stávala v místě, které se dodnes jmenuje Hamry nad Sázavou. Jeden tam stojí dodnes, a jmenuje se Šlakhamr. Mezi místními zvaný spíš Brdičkův mlýn, stojí na rozlehlé louce u řeky Sázavy, ze které je vyvedený náhon. „Všechno započalo už ve 13. století, kdy tenhle kraj kolonizovali cisterciáci, kteří v roce 1252 nedaleko Žďáru založili klášter,“ říká správce Šlakhamru Aleš Wasserbauer. Cisterciáci využili toho, že tu bylo dost železné rudy i potřebného dřeva na otop. A proč se právě tomuto hamru říká Šlakhamr? Prý to pochází z němčiny, kde Schlag znamená rána a Schacke struska.

Posledními majiteli Šlakhamru byli Brdičkovi. Provozovali klasický mlýn

Ve Šlakhamru se železo zpracovávalo až do konce 17. století. Tehdy už nebylo dost dřeva a zpracování železa se stěhovalo na sever Moravy. Stavení potom sloužilo jako klasický mlýn s hospodářstvím. Posledními mlynáři byli Brdičkovi. Odtud také druhý název, který najdete na turistické mapě – Brdičkův mlýn.

Širočina na zpracovávání trámů měla ostří dlouhé třicet centimetrů

Šlakhamr dnes funguje jako muzeum zpracování železa v této oblasti. Návštěvníci zde projdou v podstatě celý proces. V jedné z expozic je vystavená výdřeva z dolu, pod ní leží kusy železné rudy. Je tu i model milíře na dřevěné uhlí a nářadí potřebné k těžbě dřeva. Zajímavá je například širočina na zpracování trámů. Sekera má ostří dlouhé dobrých třicet centimetrů a úmyslně vyhnuté topůrko. Prý to tak bylo kvůli bezpečnosti dřevorubce. V dalších expozicích jsou ve vitrínách vidět modely hamrů i pozdějších vysokých pecí.

Starý katr na řezání dřeva je funkční, stejně jako americká mlátička

Muzeum neopominulo ani zemědělskou a mlynářskou minulost stavení. K vidění je tu starý katr na řezání dřeva, poháněný starým benzinovým motorem. Ten je velmi podobný tomu, který se pokoušeli nastartovat Jan Kemr se Zdeňkem Svěrákem ve filmu Na samotě u lesa. Vedle stojí mlátička i žačka americké výroby. Vše je funkční a průvodce stroje návštěvníkům spustí.

V hamerně je čtyřmetrové mechanické kladivo i klasické kovadliny

Perlou Šlakhamru je ale samozřejmě samotný hamr. I ten je funkční. Z náhonu teče voda do vantroků a z nich ji pak důmyslným zařízením pomocí pák obsluha pouští na dvě mlýnská kola. Každé z nich pohání něco jiného. V hamerně pak měch rozdmýchává oheň ve výhni a obrovské, dobré čtyři metry dlouhé kladivo tluče do železa. Kováři pak polotovary dopracovávají na klasických kovadlinách. „Několikrát do roka jsou tady kováři a přímo na tom kovou železo,“ dodává Aleš Wasserbauer.