Poslední českou veřejnou popravu viděli lidé před sedmdesáti lety v Třešti
Třináctého září uplynulo přesně sedmdesát let ode dne, kdy byl v českých zemích naposledy veřejně popraven člověk. Stalo se to na okraji Třeště na Jihlavsku. Lidový soud tehdy na šibenici poslal Hertu Kašparovou. Mladou ženu, která v květnu 1945 udala jedenáct svých spoluobčanů.
„Bylo tady opravdu plno. Tady ta cesta byla plná kaštanů po obou stranách, já jsem stál támhle někde navrchu a díval jsem se do těch míst, tam, kde ta šibenice stála,“ Bohumír Vrátil z Třeště ukazuje do míst, kde v září roku 1946 sledoval popravu Němky, která udala jeho kamarády. Sám měl obrovské štěstí.
O co tenkrát na konci války v Třešti šlo? Na začátku května tam po vzoru Prahy vypuklo povstání. Němci byli internováni v budově věznice a Rudé gardy čekaly na osvobození. Celou akci třešťští připravovali už od března. Podcenili ale velikost německé posádky z nedaleké Jihlavy.
Tři dny v lese a dobří přátelé zachránili Bohumíru Vrátilovi život
Bohumír Vrátil se do povstání také zapojil. „Byl jsem se zbraní v ruce. Dneska je to nádražní zastávka město Třešť, tam jsem byl s pěti spolubojovníky. Když potom v pondělí ráno šla paní sousedka z mlékárny a říká: Kdo můžete, utečte, jsou tady Němci. No tak jsme s bratrem utekli na Rozsíčku. Po třech dnech, když se tady devátého objevila sovětská vojska, tak už nám nějaký pan Klika, který chodil k Rozsíčce na dříví, řekl, už se můžete vrátit do Třeště,“ vzpomíná. Ty tři dny v lese mu zachránily život. Němci totiž zatím řešili situaci a udavači jim při tom pomáhali. „Každý, kdo měl jakoukoli součást vojenské výstroje, stačil opasek, náboj nebo granát v kapse, byl označen za partyzána a byl určen k popravě,“ říká třešťský historik František Bukvaj.
Za udavačstvím Herty Kašparové mohla být nenaplněná láska
Sedmého května 1945 bylo na vězeňském dvoře popraveno třicet tři mužů. Za životy jedenácti z nich může právě Herta Kašparová. Jak už to tak bývá, za jejím činem mohly být osobní pohnutky. „Vnučka paní Bílkové, která přišla v Třešťské revoluci o čtyři syny, tři byli popraveni na vězeňském dvoře a byli právě vybrání Hertou Kašparovou , jeden padl na hlídce na stonařovské silnici, se ve své vzpomínce zmiňuje o tom, že motivem této sadistické akce Herty Kašparové mohlo být to, že milovala jednoho z jejích strýců, a ten ji odmítl. Jestli je to pravda nebo ne, těžko říct,“ říká František Bukvaj.
Popravě přihlížely tisíce lidí, mezi nimi i děti
Hertu Kašparovou odsoudil lidový soud k smrti oběšením. Poprava byla vykonána třináctého září 1946 na místě, kde je dnes ulice V Kaštanech. „Já jsem takový klidnější člověk, ale toto mě vyprovokovalo k tomu, že jsem se zúčastnil všech tří poprav, které tady byly,“ vysvětluje svou účast na popravě Bohumír Vrátil. Před Hertou Kašparovou byli popraveni ještě další dva Němci. Exekuce se podle dobového tisku zúčastnily tisíce lidí, které z okolí přivážela nákladní auta. Byly tam i děti, ačkoli místní rozhlas doporučoval rodičům je tam nepouštět. Popravu měl ostatně zakázanou i tehdy devítiletý František Bukvaj, který dokonce ví, kde je tělo Herty uložené: „Bylo odvezeno do Jihlavy, kde byla pohřbena s dalšími německými občany a vojáky. Je dokonce známo, ve které sekci je uložená.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
