Ve Skorkově mají lidé zdravé zuby. Může za to voda ze starého vodojemu
Těsně vedle dálnice D1, kousek od obce Skorkov na Havlíčkobrodsku, stojí zajímavá kamenná stavbička. Nápis na průčelí říká, že jde o vodojem z roku 1912. Dodnes bez přestávky zásobuje Skorkov pitnou vodou, kterou si místní pochvalují. Prý je dobrá na zuby.
„Jedná se o významnou technickou památku, která se dochovala v původním stavu bez větších oprav,“ říká zastupitelka Skorkova Jiřina Kocmanová. Secesní gravitační vodojem se začátkem roku 2017 stal kulturní památkou. Projektoval ho Václav Špitálský a zajímavé je, že je dodnes plně funkční. „Vodojem byl postaven na jedné nádrži a bylo počítáno i s druhou nádrží, která tady působila do roku 1985. Bohužel byla odstřižená, protože se do ní dostaly soli,“ vysvětluje Jiřina Kocmanová. Důvodem znečištění je dálnice D1, která je od vodojemu na dohled a hlavně na doslech.
Litinové potrubí je původní, olověná šoupata jsou vyměněná za umělá
Z asi čtyřicet metrů vzdálené studny přivádí vodu do vodojemu původní litinové potrubí. Několik oprav ale samozřejmě vodojem zažil. „Šoupata se měnila. Byla dříve olověná, teď jsou umělá. Jsou vyměněné dveře a nová střecha,“ vyjmenovává Jiřina Kocmanová. Stavba je zvnějšku kamenná a zevnitř vyzděná pálenými cihlami. Stojí na dvou nádržích, které mají přístupnou hladinu.
Voda je odkyselená a svědčí zubům
Voda ze skorkovského vodojemu je velmi kvalitní. Kdysi byla i kojenecká, ale časem se normy zpřísnily. Pořád si ji ale skorkovští pochvalují. „Voda je odkyselená a lidé odsud mají velice zdravé zuby,“ říká Jiřina Kocmanová s tím, že předkové, kteří vodojem stavěli, už tehdy čistili vodu přes vápenné filtry a to se dochovalo dodnes. Vody bylo vždy dost a hladina neklesla ani v uplynulých letech, kdy bylo velké sucho.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.