Václav Klátil řezničí v Pacově už od svých patnácti let. Jeho doménou jsou klobásy

Jako kolébku nejlepších klobás si určitě mnoho z nás představuje Maďarsko, alpské země nebo Španělsko. Na soutěžích je ale s přehledem poráží Čech, konkrétně Václav Klátil z Pacova na Pelhřimovsku. Čím to je? Samozřejmě je v tom poctivá práce a kvalitní suroviny.

Jako kolébku nejlepších klobás si určitě mnoho z nás představuje Maďarsko, alpské země nebo Španělsko. Na soutěžích je ale s přehledem poráží Čech, konkrétně Václav Klátil z Pacova na Pelhřimovsku. Čím to je? Samozřejmě je v tom poctivá práce a kvalitní suroviny.

„Když jsem přišel z vojny v roce 1975 na podzim, tak na jaře jsem nastoupil k Pramenu, a šel jsem sem“ vzpomíná na své začátky v řeznictví v Myslíkově ulici v Pacově Václav Klátil. Když mu bylo patnáct let, vyžádal si ho do učení otcův bratr. Dodnes si pamatuje, co tehdy otec bratrovi řekl. „Vždyť on se bojí krve! Já povídám: ale mám rád buřty.“ Špekáčky má Václav Klátil rád dodnes, a rád si ho ohřeje třeba i k snídani. A na krev si také brzy zvyknul.

Václav Klátil vyrábí, salámy, tlačenku, paštiky, ale nejslavnější jsou jeho klobásy. Zdi obchodu jsou pokryté oceněními z mezinárodních soutěží, mezi kterými je spousta zlatých medailí z Rakouska. Stal se i Králem slovácké klobásky. „Ty měkké se ohřívají, ty sušené fermentované se jedí nastudeno,“ říká řezník s tím, že on sám má nejradši ne úplně suché klobásy. „Já osobně sám, když je to ne úplně vyzrálé, tam nejlépe poznáte ty chutě,“ říká. Dobrou klobásu vyrábí přibližně tři týdny.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.