Vacátko, Kočičí hlava nebo Goebbelsova tlama. Rádia z první republiky mají své přezdívky. Najdeme je v muzeu v Mirošově

13. březen 2024

Historická rádia z doby první republiky sbírá a renovuje Petr Matějíček z Mirošova. Pro svou sbírku postavil i malé muzeum, kde o každém vystaveném kousku dokáže vyprávět spousty historek, ať už o okolnostech jejich výroby, funkci v interiéru, nebo materiálech, ze kterých jsou vyrobeny.

Petr Matějíček začal nejprve sbírat stabilní motory z třicátých let 20. století, ke kterým chtěl na stěnu nějaké dobové rádio

Petr Matějíček začal nejprve sbírat stabilní motory z třicátých let 20. století, ke kterým chtěl na stěnu nějaké dobové rádio. Teď jich má ve sbírce 160. Ještě nedávno každé z nich normálně hrálo, teď už však jdou naladit jen některá z nich: "Před dvěma lety přestaly české radiokomunikace vysílat na středních a dlouhých vlnách, čili většina těch rádií oněměla.

Ale ta, která neměla za druhé světové války vyštípané krátké vlny, což byl protektorátní příkaz, aby nešel poslouchat zahraniční rozhlas - Ameriku a Londýn, tak ta fungují, protože na krátkých vlnách jde poslouchat celý svět, i když jen v noci," vysvětluje Petr Matějíček a pouští jedno z rádií, aby předvedl, jak se po nažhavení lamp rozsvítí nad stupnicí zelené "magické oko", tedy indikátor vyladění.

Všímá si rádií v televizi a filmech

Rádia sbírá a renovuje společně s kamarádem Zbyňkem Hákem. "On dělá tu elektrotechniku a já spíš ty bedýnky a podobně," říká sběratel, který si neodpustí ani při sledování televizních seriálů dávat pozor, jaký přístroj se kde objeví.

Čtěte také

V novém seriálu Zlatá labuť vlastní majitelé obchodního domu například přístroj značky Phillips s mosaznou stupnicí. "Tohle rádio měl ve své kanceláři rada Vacátko v seriálu Hříšní lidé města pražského, proto se mu mezi sběrateli říká Vacátko," ukazuje Petr Matějíček další kousek.

Přístroj formy Telefunken měli první majitelé známé brněnské vily Tugendhat. Estetické jsou dřevěné skříňky, stupnice zvané škály, i další detaily na většině těchto rádií. "Těmto se například říkalo "Kočičí hlava" podle tvaru masky té stupnice. Dále jsou tu tři lidové německé přístroje, které se před válkou i za války vyráběly v každé radiotechnické firmě v Německu a byly v každé rodině.

Během války se pak tady ten kovový koš na reproduktor lisoval z dřevěných pilin a klihu, aby se ušetřilo za kov. Lidově se jim říkalo Goebbelsova tlama," usmívá se sběratel. Každé jeho rádio má svoji vlastní zásuvku i svých vlastních dvacet metrů drátu, který funguje jako anténa.

Spustit audio