V Železničním muzeu v Kamenici u Humpolce vás nechají zvednout závoru i návěstidlo

Roman Mach je železničář, a má rád vše, co k tomu patří. Nádraží si udělal i ze zahrádky u své chaty a rád každému příchozímu vykládá, co k čemu slouží, nebo kdysi dávno sloužilo.

Před třiceti lety 

„Před třiceti lety, kdy jsem poprvé pracoval na dráze, se tam povaloval různej šrot. Tak jsem se to snažil zachránit a zprovoznit,“ vzpomíná na vznik svého muzea Roman Mach. 

Onen šrot byl samozřejmě velmi objemný, ale sběratel si poradil. Většinu železničního zařízení bylo možné rozebrat na díly a pak na místě zase podle fotografií a plánů složit. I tak to byly kusy velké a těžké. „Šlo to vagónem a z Humpolce mi to sem dovezlo nákladní auto.“

Návěstidlo, závora

V prostoru kolem malé chaty tak stojí několik návěstidel z různých období. „Nejstarší návěstidla, který tady mám, jsou na mechanický pohon. Používala se od roku 1920,“ říká Roman Mach a ukazuje na zařízení s velkou kulatou žlutou sklápěcí cedulí a dodává, že návštěvníci si vše mohou vyzkoušet. 

Nejoblíbenější je podle něj závora na kliku. „Na všechno se může sáhnout, se vším si můžou zahejbat. Když už to vydrželo takovejch roků na dráze, tak tady už to nikdo nezničí.“

Zařízení na elektřinu také samozřejmě doprovázejí příslušné zvuky a světelné efekty. Znamená to, že přejezd cinká, světla na přejezdu blikají a z amplionu se ozývá drážní hlášení. Stížností sousedů se prý Roman Mach nebojí. Jeho chata je až na kraji obce.