V Třebíči se každý měsíc sejdou lidé, kteří nepřetržitě pečují o někoho blízkého. Ve skupině najdou souznění i pomoc
Fyzické postižení, nepohyblivost, ADHD, autismus, diagnóz, kdy člověk potřebuje celodenní péči svých blízkých, je mnoho. Bývá to práce plná lásky, ale je také nesmírně vyčerpávající, protože je dlouhodobá a často bez možnosti delšího odpočinku. V Třebíči proto založili podpůrnou skupinu, kam se chodí pečující jednou měsíčně vypovídat, pobavit se, ale také najít souznění a podporu.
"Původně jsem chtěla založit skupinu, kde budou lidé, co pečují o člověka se stejnou diagnózou, jako pečuju já, abychom hledali nějaké služby, něco, co by nám pomohlo, ale to se mi nepovedlo. Ale pak jsme s kamarádkou Zdenkou Palátovou založily tuto skupinu, kde se scházejí lidi, kteří museli omezit svůj život, aby se postarali o někoho blízkého. Důvod, proč se scházíme, je, abychom si na dvě hodiny dali oraz, abychom si dali kafe, abychom si popovídali a navzájem si poradili. Většinou jsou to rodiče dospělých lidí, ale i lidé, kteří pečují o rodiče nebo partnery, dveře jsou otevřené komukoli," říká zakladatelka skupiny nazvané Pečující Třebíč Petra Němcová.
Od začátku měla skupina velkou podporu u sociálního odboru ve městě a pravidelně sem docházejí odborníci ze sociálních služeb, pro které jsou tato setkání zajímavá. Nemají jinak tolik kontaktu s pečujícími. Petra Němcová oceňuje i pomoc přicházející z kraje Vysočina. "Na kraji chtějí pomáhat pečujícím, proto jsme se do jejich projektu také zapojili, a proto je tu dnes také paní psychoterapeutka z kraje, aby nabídla svou pomoc a rady."
Na schůzkách se často odehrají dojemné momenty, slzy, ale také odsud znějí i salvy smíchu. "Ano, ta setkání jsou celkově velmi pozitivní. Můžu ale vtipkovat o tom, co žiju, jen před lidmi, kteří jsou na tom stejně, je tam velké souznění a vzájemné pochopení," dodává Petra Němcová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.